Sen mladých lidí o bezstarostném životě na Západě se během několika minut proměnil v tragédii. Dvaadvacetiletý Lubomír Adamica naplánoval na začátek června 1972 útěk z komunistického Československa s pomocí uneseného letadla. Zoufale riskantní akce známá jako Úlet 72 na pravidelné lince z Mariánských Lázní stála život kapitána stroje Jána Mičicu a navždy ovlivnila osudy několika rodin.
Touha po cestování a zmařené plány
Desetičlenná skupina kamarádů se scházela v pražských klubech a spojovala je především touha po životě mimo hranice socialistického státu. Lubomír Adamica měl v té době za sebou dobrodružný pobyt ve Spojených státech amerických. Během svého dřívějšího útěku dokonce chvíli pobýval na Havaji a přespával tam na plážích.
Po naléhání matky se však vrátil domů, úřady mu ale na základě této zkušenosti další žádosti o vydání pasu zamítly. Vidina nové cesty do zahraničí tak partu sedmi mladíků a tří dívek přivedla k tehdy poměrně častému řešení v podobě únosu letadla.
Bezpečnostní kontroly na vnitrostátních linkách fungovaly v 70. letech velmi laxně. Alena Heinzová proto bez potíží propašovala přes letištní personál zbraň ukrytou ve spodním prádle. Její otec sloužil u Veřejné bezpečnosti a vzít mu doma pistoli nebylo nic složitého. Další střelnou zbraň pronesla Olga Setnická přímo v zavinovačce svého půlročního syna.
Osudný výstřel na palubě
Pasažéři na lince do Prahy zažívali obyčejný den a do poslední chvíle očekávali klidný let. Stroj značky Turbolet sotva nabral výšku a zatáhl podvozek. Adamica rázem sundal bundu a s namířenou zbraní vtrhl do otevřené pilotní kabiny. Okamžitě požadoval změnu kurzu směrem do západního Německa. Ostatní mladíci drželi zbylé cestující v šachu pomocí prázdných skleněných lahví.
„Nebyli jsme ve vzduchu ani pět minut a nestačil jsem ještě ani udat polohu, když jsem zaznamenal kolísání letadla a nezvyklý hluk a křik,“ popsal začátek incidentu druhý pilot Dominik Chrobák. V nastalém zmatku vyšla ze zbraně únosce rána. Současní historici a vyšetřovací spisy pracují s verzí fatální náhody při potyčce o pistoli. Projektil každopádně letěl smrtícím směrem, zasáhl kapitána stroje a přerušil mu tepnu.
Zázračné přistání s poškozeným strojem
Zraněný pilot v mžiku masivně vykrvácel přímo do přístrojové desky. Zateklá krev způsobila zkraty a odstavila z provozu důležité navigační přístroje. Dominik Chrobák musel okamžitě převzít kompletní řízení pod namířenou hlavní a při naprosté ztrátě radiového spojení zabránit hrozící letecké katastrofě.
Vážně zraněné tělo kolegy navíc vytrvale přepadávalo dopředu na ovládací prvky a komplikovalo jakýkoli manévr. Chrobák ho celou dobu musel odtlačovat levou rukou, aby zabránil zřícení letadla k zemi.
Hrozivou situaci nakonec silou vůle zvládl a po přibližně půlhodině dosedl na malé sportovní letiště u bavorského města Weiden. Únosci se pokusili z pojíždějícího stroje uprchnout do lesa. Místní německá policie je ale velmi rychle vypátrala a zadržela.
Zneužití tragédie a zpackané životy
Soud v Německu uložil devíti pachatelům tresty vězení v délce od tří do sedmi let. Hlavní aktér zemřel ještě před koncem procesu. Podlehl tíze viny a počátkem následujícího roku si v cele bayreuthské věznice sáhl na život.
V Československu tehdejší komunistický režim tragédii obratně využil ve svůj prospěch. Státní bezpečnost rozjela vyšetřovací akci s krycím názvem Hašiš a pomocí falšovaných dopisů vyvolávala mezi vězněnými únosci rozvrat.
Samotný případ je známý jako „Úlet 72“ a nešťastná událost posloužila také jako předloha pro televizní díl Mimikry v seriálu o majoru Zemanovi. Televizní autoři v něm úmyslně spojili skutečný únos s příběhem o asociálních jedincích a skrytě tak očerňovali umělce z undergroundové hudební scény.
Aktéři tohoto zpackaného útěku se do vlasti dostali až po roce 1990 díky plošné prezidentské milosti. „V červnu dvaasedmdesátýho roku mi bylo devatenáct a měl jsem spoustu dobrých předsevzetí. Jenomže pak stačil jeden výstřel a najednou se stal z celýho života prů*er,“ posteskl si s velkým odstupem času jeden z únosců Jaromír Kerbl.
