Jméno Karl Hermann Frank vzbuzovalo za druhé světové války naprostou hrůzu. Z nenápadného knihkupce se dokázal vypracovat až na nejmocnějšího úředníka protektorátu s přímým vlivem na ty nejtvrdší represe. Jeho osud se definitivně uzavřel před 80 lety na dvoře pankrácké věznice. Konec muže zodpovědného za tisíce zmařených životů tehdy na vlastní oči sledovalo pět tisíc diváků.
Mladý muž toužil po vojenské uniformě a snil o velké kariéře v armádě. Zranění pravého oka mu tyto plány překazilo a místo toho musel nosit skleněnou náhražku. Začal se tedy živit prodejem knih. Svůj obchod brzy propojil s šířením radikální politické literatury. Postupně vstoupil do politiky a z lavic československého parlamentu vytrvale prosazoval připojení pohraničí k Německu.
Vzestup k absolutní moci
Po vzniku protektorátu se přesunul do Prahy na vlivný post státního tajemníka – čímž získal obrovskou moc. Právě z této pozice řídil tvrdé odvetné akce proti českému obyvatelstvu. Osobně dohlížel na vyhlazení obce Lidice po úspěšném atentátu na Reinharda Heydricha a přijel se na likvidaci vesnice sám podívat. Chtěl se sice stát přímo říšským protektorem, ale jako sudetský Němec na tuto funkci nedosáhl.
Prozrazené maskování u Rokycan
Na začátku května 1945 pochopil blížící se konec a pokusil se o rychlý útěk do bezpečí. Brzy ráno 9. května vyrazil ve svém voze z hroutící se metropole směrem k americkým liniím na západě. Oblékl si obyčejnou vojenskou uniformu a doufal v naprosto nenápadný průjezd zemí. Jeho plán ovšem nečekaně zhatil český četník Josef Ranc.
Bystrý četník obávaného muže v koloně u Rokycan bezpečně poznal a okamžitě na něj upozornil nedalekou americkou hlídku. Zajatce čekal brzy přesun zpět do rukou československé justice k mimořádnému lidovému soudu. Soudní proces probíhal na jaře roku 1946 a vyústil v absolutní trest. Odsouzený si podal žádost o milost, prezident Edvard Beneš ale vzkázal předsedovi soudu Vladimíru Kozákovi postupovat výhradně podle platných zákonů.
Vstupenky na pankrácký dvůr
Samotná poprava se konala 22. května odpoledne a stala se obrovskou veřejnou událostí pro pět tisíc diváků. Úřady na ni vydávaly speciální vstupenky a přednost dostaly lidické ženy nebo blízcí příbuzní obětí nacismu. Bývalý státní tajemník kráčel přes dvůr k jednoduchému dřevěnému sloupu velmi pomalu a neustále si něco nesrozumitelně mumlal. Na laně zůstal viset pětačtyřicet minut a lékař ho po celou dobu pečlivě kontroloval.
Nečekaná dohra s provazem
Ostatky mrtvého následně putovaly do neoznačeného hrobu na Ďáblickém hřbitově k lidem, kteří proti němu aktivně bojovali. Zcela nečekanou dohru měl celý akt pro popravčího Františka Nenáhla, kterého úřady podezřívaly z prodeje použitého provazu. Hájení tím, že náčiní koupil za vlastní peníze, vedlo nakonec k úpravě pravidel. Justiční aparát zavedl povinné archivování nebo úřední ničení popravčích provazů zakoupených výhradně za státní finance.
