Jeho návrat do vlasti měl být velkolepou událostí. Generál Milan Rastislav Štefánik si pro cestu z italského exilu v květnu roku 1919 vybral těžký vojenský bombardér. Místo slavnostního přivítání se ale jeho let těsně před přistáním nečekaně zapsal do historie jako první letecká havárie na československém území. Zvláštní okolnosti pádu stroje okamžitě vzbudily pozornost a daly vzniknout mnoha teoriím o tom, co přesně se tehdy nad Bratislavou odehrálo.
Varování italského konstruktéra
Štefánik si pro svůj návrat vybral třímotorový bombardovací dvouplošník Caproni italské výroby. Od tohoto kroku ho důrazně zrazoval přímo konstruktér Giovanni Caproni. V Itálii tou dobou diplomat pobýval po úspěšném vyjednávání o československých legiích. Zmíněný stroj měl velkorysé rozpětí křídel přes dvaadvacet metrů, ale jeho délka dosahovala sotva poloviny.
Letadlo tak mělo mimořádně špatné letové vlastnosti a velmi obtížně se vyvažovalo. Posádka navíc seděla ve zcela otevřené kabině. Cestující po celou dobu cesty čelili silnému chladu i hluku z motorů. Štefánik na svém rozhodnutí přesto trval a v neděli 4. května odstartoval ze severoitalského letiště Udine.
Poslední minuty nad letištěm
Těžký dvouplošník se objevil nad Bratislavou čtvrt hodiny po jedenácté a piloti začali hledat vyznačenou přistávací plochu. První pokus o dosednutí na rozmáčené louce poblíž dnešního letiště Vajnory nedokončili a raději pokračovali dál. Letci ještě stihli mávat shromážděným lidem na zemi bílými šátky. Následně stroj přešel do klesavé zatáčky k dalšímu vybranému místu.
Ve výšce pouhých 70 metrů letoun najednou ztratil rychlost a přešel do strmého pádu. Podle vyšetřovací zprávy zvedl ocas, zřítil se a po nárazu částečně vzplál. Štefánik i tři italští členové posádky z otevřené kabiny vypadli a na místě podlehli zraněním. Vzhledem k rychlosti celého incidentu je naprosto vyloučené, že by se někdo pokoušel z padajícího stroje zachránit výskokem.
Vyvrácené fámy o atentátu
Tragédie okamžitě probudila k životu nejrůznější spekulace o úmyslném sestřelení letadla. Fámy nejčastěji mluvily o sporech uvnitř nejvyšší politiky. „Tato teorie vznikla spíš později z důvodů politických,“ uvedl slovenský historik Ján Fuska pro iROZHLAS.cz. Osobní vztahy podle něj fungovaly zcela normálně. Návratilec se s tehdejším prezidentem Tomášem Garriguem Masarykem dobře znal už od dob svých univerzitních studií v Praze.
Vojáci u Bratislavy v té době sice dostali zákaz pálit na letadla z obavy před záměnou italských a maďarských národních barev. Očití svědkové potvrdili ojedinělou střelbu z pušek od nedalekých kasáren. Tato událost se ale odehrála dvacet minut před havárií na vzdálenost přes tři kilometry. Důkladné ohledání trosek italskou komisí následně vyloučilo jakékoliv stopy po kulkách.
Osudná souhra větru a únavy
Vyšetřovatelé postupně pracovali s několika příčinami havárie. Původní italská verze sázela na možnost, že vyčerpaný generál ztratil na sedadle pilota vědomí a nešťastně se zhroutil na řídicí páku. Na palubě letadla se totiž z nejasných důvodů přesunul během letu na levé přední místo. Další domněnky zmiňovaly utrženou anténu zamotanou do ovládání kormidel. Dnešní odborníci spatřují hlavní důvod v souhře nepříznivých přírodních podmínek a vlastností letadla.
Nad celou oblastí vál silný severozápadní vítr. V okolí Malých Karpat se při podobném proudění běžně tvoří nebezpečné turbulence. Letoun navíc postrádal klasický rychloměr umístěný v zorném poli posádky. „Pravděpodobně poryvem větru bylo letadlo možná strženo k zemi, protože nemělo vysokou rychlost,“ vysvětlil ředitel Vojenského historického ústavu v Bratislavě Miloslav Čaplovič. Unavení letci ztratili kontrolu nad těžkým strojem a křehký letoun po ztrátě vztlaku nenávratně sklouzl k zemi.
