V suterénu pankrácké věznice se přesně před sedmatřiceti lety uzavřela nejtemnější kapitola našeho trestního práva. Vladimír Lulek, který během vánočních příprav brutálně zabil manželku a čtyři děti, se stal posledním člověkem, jemuž český stát legálně vzal život. Ačkoliv soudní síně od té doby viděly desítky bestiálních vrahů, případ pětinásobné vraždy z Předměřic zůstává krvavou tečkou za historií trestu smrti.
Vánoční masakr v Předměřicích
Psal se 22. prosinec 1986. Lidé v Předměřicích nad Labem finišovali s přípravami na Vánoce, pekli cukroví a balili dárky. V bytě Vladimíra Lulka se však schylovalo k tragédii, která svou brutalitou otřásla i otrlými kriminalisty. Lulek, recidivista se sklonem k alkoholu, se vrátil z hospody a vyvolal hádku s manželkou Jaroslavou. Ta se snažila bránit, ale proti zuřivému útoku nožem neměla šanci.
Vrah jí zasadil 36 ran. Její zoufalý křik ještě stihl zalarmovat sousedku. „Zachraňte mi děti,“ stačila vykřiknout Jaroslava, než ztratila vědomí. Tuto větu citovala později sousedka Lenka pro dobový tisk i soudní spis. Ani ona však masakru nezabránila, Lulek ji pobodal a ona jen zázrakem přežila.
Děti takové štěstí neměly. Lulek v amoku postupně ubodal desetiletou, osmiletou a sedmiletou dceru i osmnáctiměsíčního syna. Vraždil systematicky, v jejich postýlkách. Když na místo dorazila policie, naskytl se jí pohled, na který do smrti nezapomněla. Vrah se pokusil o sebevraždu, ale lékaři ho zachránili, aby mohl stanout před soudem.
Psychopat před soudem
Soudní proces s Lulkem byl v mnoha ohledech bizarní. Obžalovaný zvolil taktiku naprosté pasivity. Celou dobu mlčel, tupě zíral do země a předstíral duševní chorobu. Doufal, že ho prohlásí za nepříčetného a vyhne se šibenici.
Znalci z oboru psychiatrie však tuto hru prohlédli. Lulek byl podle nich v době činu příčetný, pouze opilý a agresivní. Jeho IQ dosahovalo nadprůměrné hodnoty 140, což jen podtrhovalo chladnokrevnost, s jakou kalkuloval se svou obhajobou. Nepomohlo mu to, vyslechl si rozsudek trestu smrti.
Katova poslední šichta
Poprava byla naplánována na 2. února 1989. Komunistický režim se už sice otřásal v základech, ale justice fungovala setrvačností starých pořádků. Ráno na Pankráci proběhlo podle standardního protokolu.
Kat, jehož identita zůstává v anonymitě služebního tajemství, vykonal svou práci profesionálně. Lulek zemřel oběšením. Lékař konstatoval smrt a tělo bylo následně zpopelněno. Nikdo tehdy netušil, že to byla tečka za jednou dlouhou a krvavou kapitolou našeho práva.
Konec trestu smrti
Jen o několik měsíců později, v červnu 1989, byl v Bratislavě popraven Štefan Svitek, úplně poslední odsouzenec v celém Československu. Následná Sametová revoluce přinesla kromě svobody také změnu pohledu na trestání.
Prezident Václav Havel byl hlasitým odpůrcem absolutního trestu. „Trest smrti je jeden z pozůstatků středověku, kterého se všechny civilizované země už dávno zbavily,“ prohlásil Havel na začátku roku 1990. V červenci téhož roku byl trest smrti v Československu zrušen a nahrazen doživotím.
