Snad každý z nás zná tu legendu. Slavný astronom Tycho Brahe nechtěl urazit císaře, zadržoval moč tak dlouho, až mu praskl měchýř. Je to historka, která se dobře pamatuje, ale s pravdou má málo společného. Moderní věda navíc nedávno vyvrátila i další mýty – od nosu z drahých kovů až po domnělou vraždu jedem. Realita dánského hvězdáře byla mnohem prostší, i když neméně fascinující.
Když Tycho Brahe přijel v roce 1599 do Prahy na dvůr Rudolfa II., byl už evropskou celebritou. Pražané na ulicích neobdivovali jen jeho intelekt, ale především jeho tvář. Uprostřed ní se totiž leskl kus kovu.
Brahe byl prototypem renesančního bouřliváka. V mládí se během studií v Německu pohádal se svým bratrancem kvůli matematickému vzorečku. Spor vyřešili kordy a Brahe přišel o špičku nosu. Astronom to vyřešil protézou.
Ačkoliv sám Brahe a dobové legendy mluvily o slitině zlata a stříbra, chemická analýza z roku 2012 ukázala něco jiného. V kostech se našly stopy mědi a zinku. Jeho běžná protéza byla vyrobena z mosazi. Zlato a stříbro si zřejmě šetřil jen pro výjimečné příležitosti, ale v jeho hrobě se nenašly.
Opilý los, který spadl ze schodů
Pokud si myslíte, že kovový nos byl vrcholem jeho výstřednosti, mýlíte se. Na svém ostrově Hven vedl Brahe život, který by záviděly i dnešní hvězdy. Pořádal opulentní večírky a choval exotická zvířata.
Jeho nejoblíbenějším mazlíčkem byl los. Zvíře však doplatilo na pohostinnost. Brahe v jednom z dopisů popisuje, jak se zvíře u sousedního šlechtice dostalo k sudu piva. Los vypil tolik alkoholu, že se při pokusu vyjít po schodech zřítil a zlomil si vaz. Tato bizarní historka jen dokresluje atmosféru, která kolem astronoma panovala.
Konec mýtu o prasklém měchýři a vraždě
Konec jeho života v Praze je opředen legendou o přehnané zdvořilosti. Podle ní Brahe u stolu Petra Voka z Rožmberka trpěl tak dlouho, až mu praskl močový měchýř. Lékařsky je to nesmysl. Měchýř jen tak nepraskne. Brahe skutečně onemocněl po hostině, trpěl krutými bolestmi a po jedenácti dnech agónie zemřel. Šlo pravděpodobně o přirozené komplikace – těžkou infekci močových cest nebo močové kameny.
Dlouho se spekulovalo o vraždě. Hlavním podezřelým byl jeho asistent Johannes Kepler, který měl toužit po Brahových datech. Analýzy z roku 1901 totiž našly v jeho vousech rtuť. Jenže vědecký tým pod vedením Jense Velleva z kodaňské univerzity v roce 2012 tuto teorii definitivně pohřbil.
Pravda ukrytá ve vousech
Nová exhumace prokázala, že koncentrace rtuti v Braheho těle nebyly smrtelné. V posledních hodinách jeho života hladina rtuti v těle dokonce klesala, což naprosto vylučuje akutní otravu. Tycho Brahe tedy nebyl obětí spiknutí ani Keplerovy ambice. Přítomnost rtuti v jeho těle se dnes přisuzuje spíše jeho vlastním alchymistickým pokusům, kdy ji používal jako součást léků na své obtíže.
Muž, který celý život hleděl ke hvězdám a nosil mosazný nos, tak doplatil na přirozené zdravotní komplikace, které tehdejší medicína neuměla řešit. Jeho odkaz však zůstává stejně jasný jako hvězdy, které tak precizně zmapoval.
