Diváci obdivovali její dokonalou tvář a režiséři z ní udělali hollywoodskou hvězdu první velikosti. Hedy Lamarr ale před večírky dávala přednost technickým výkresům a přímo ve svém hereckém karavanu si zřídila malou laboratoř. Přesně tam vymyslela nenápadný komunikační systém, ze kterého o desítky let později vzešly technologie pro dnešní chytré telefony.
Nahota před kamerou
Coby opečovávaná dcera vlivného vídeňského bankéře vyrůstala Hedwig Eva Maria Kieslerová obklopená luxusem. Rodiče jí dopřáli ty nejlepší učitele baletu i hry na klavír, ji to ale odmalička táhlo spíše k divadlu a stříbrnému plátnu. Už v šestnácti letech proto zamířila sbírat zkušenosti na prestižní hereckou školu do Berlína, kde na sebe první velká role nenechala dlouho čekat.
Český režisér Gustav Machatý ji obsadil do svého snímku Extase. Tento film vyvolal ve společnosti obrovský poprask, obsahoval totiž pikantní scény s koupající se herečkou. Papež Pius XII. dílo ostře odsoudil a ve Spojených státech narazilo na přísnou cenzuru. Snímek ovšem na Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách uspěl a získal uznání za umělecké kvality.
Útěk před majetným zbrojařem
Společenský rozruch kolem filmu neodradil rakouského průmyslníka Fritza Mandla. Svatba se konala krátce po uvedení Extase a mladá žena se ocitla v domě plném luxusu. Mandl byl chorobně žárlivý, zakázal jí hrát a nutil ji plnit roli poslušné hostitelky. „Hned po sňatku jsem pochopila, v našem vztahu byl absolutní vládce a já byla jen věc, kterou je třeba hlídat,“ postěžovala si ve své autobiografii.
V jejich sídle se pravidelně setkávali vlivní hosté z řad armády a politiky. Při opulentních večeřích se otevřeně diskutovalo o zbrojních plánech a systémech řízení torpéd. Lamarr debatám tiše naslouchala a detailně jim rozuměla. Technické nadání zdědila po otci, se kterým dříve trávila hodiny debatami o fungování různých strojů.
Zlatou klec se rozhodla nakonec opustit. Převlékla se za svou služebnou, sbalila cenné šperky a utekla do Paříže a pak do Londýna. Zde potkala šéfa amerického studia Metro Goldwyn Mayer Louise B. Mayera. Ten jí okamžitě nabídl lukrativní smlouvu a vymyslel pro ni nové zvučné jméno.
Tajná vášeň v laboratoři
V Americe získala nálepku nejkrásnější ženy světa a filmová studia ji obsazovala do rolí exotických svůdkyň. Hrála po boku hvězd jako Clark Gable nebo Spencer Tracy a obrovský divácký úspěch jí přinesla biblická dráma Samson a Dalila. Samotná Lamarr se ale davům obdivovatelů vyhýbala a nerozuměla častým žádostem o autogramy. Svůj volný čas trávila nad technickými nákresy.
Podnikatel a letec Howard Hughes jí přímo ve filmovém karavanu zařídil malou zkušební laboratoř. Pro jeho letadla navrhla nový aerodynamický tvar křídel, který vycházel z anatomie nejrychlejších ptáků a ryb. Vymyslela také zdokonalený světelný semafor, speciální šumivé tablety na výrobu sodovky nebo praktickou krabici na papírové kapesníky.
Velký objev přišel na začátku čtyřicátých let po setkání s hudebním skladatelem Georgem Antheilem. Společně navrhli komunikační systém pro dálkové navádění torpéd. Technologie využívala nepravidelně přeskakující rádiový signál a byla odolná proti zachycení. Americká armáda tento systém pracující s osmaosmdesáti frekvencemi nejprve odložila do šuplíku jako příliš složitý.
Smutná realita
Rodinné štěstí a klid mimo stříbrné plátno však hledala marně. Před oltář se postavila celkem šestkrát a vychovala tři děti. Po posledním rozvodu se stáhla do ústraní a společnost lidí začala cíleně odmítat. Její nalomená psychika tehdy dokonce vedla k problémům s policií kvůli údajným krádežím kosmetiky, soudy ale tato obvinění nakonec zrušily.
Závěr života strávila izolovaná ve svém sídle na Floridě, kde podstoupila řadu neúspěšných estetických zákroků a kvůli vážné oční chorobě téměř přišla o zrak. S okolím komunikovala výhradně po telefonu, často i dlouhých sedm hodin denně.
Zemřela na selhání srdce ve věku pětaosmdesáti let. Plného uznání svého revolučního systému, který dnes pohání bezdrátový internet i mobilní sítě, se dočkala až o řadu let později.
