Jihomoravská krajina skrývá fascinující tajemství dávné antické moci. Římský císař Marcus Aurelius si kdysi zvolil nevelkou vyvýšeninu nad soutokem tří řek za strategické centrum svého vojenského tažení. Vojáci na místě vybudovali dokonalé kamenné zázemí plné nebývalého přepychu. Dnes toto výjimečné místo odpočívá z velké části pod hladinou rozlehlé vodní nádrže.
Taktika na soutoku tří řek
Římští vojáci z elitní desáté legie dorazili na jižní Moravu ze své domovské Vindobony, pod kterou si dnes snadno představíme rakouskou Vídeň. Rozbili masivní tábor na kopci Hradisko přímo nad soutokem řek Dyje, Svratky a Jihlavy. Blízká voda jim nesmírně usnadňovala rychlou dopravu těžkého stavebního materiálu i každodenních zásob pro obrovskou armádu. Z vyvýšeniny vojáci absolutně bez problémů kontrolovali staré obchodní stezky vedoucí do hlubokých lesů.
Nacházeli se šestaosmdesát kilometrů za bezpečnou hranicí impéria na území markomanských a kvádských kmenů. Vysoké hliněné valy a hluboké příkopy chránily celou posádku před překvapivým útokem nepřítele. Za těmito ochrannými hradbami pomalu vyrůstaly klasické zděné budovy splňující ty nejpřísnější římské architektonické standardy. Vojenské dílny na místě chrlily keramiku a kování opasků pro obrovskou masu čítající bezmála čtyřicet tisíc mužů.
Mramor a vyhřívané podlahy
Archeologové začali odkrývat první podstatné stopy po kamenné zástavbě už v letech 1926 až 1928. Země tehdy na moravském kopci vydala překvapivé svědectví o nadstandardně pohodlném životě vysokých důstojníků. Centrální rezidenční budova pro velitele ukrývala opravdové lázně s luxusním podlahovým vytápěním zvaným hypocaustum. Cihly v pevných základech nesly jasně zřetelné vojenské kolky a zdi zdobily pravé mramorové obklady dovezené z velké dálky.
Muži se zde pravidelně myli a odpočívali v teplých místnostech naprosto odtrženi od studené severské reality. Z celosvětového pohledu sice nejde o nejsevernější kamenné stavby říše, pro náš středoevropský region mají ale obrovskou historickou hodnotu. Daleko na severu leží kupříkladu slavný Antoninův val ve Velké Británii s podobným luxusem. Mušovské lázně přesto představují krásný kousek vyspělé civilizace. O toto naleziště se v době objevu zajíma i prezident Tomáš Garrigue Masaryk.
Rychlý diplomatický konec
Zápisky starověkého dějepisce Cassia Diona podrobně mluví o obrovské síle tábořící za řekou Dunaj v mrazivé zimě na přelomu let 179 a 180. Aurelius trávil v bezpečí pevnosti poslední měsíce svého života v samém závěru vyčerpávajících markomanských válek. Mocný vládce však na jaře roku 180 zemřel. Vedení vojska i celého státu okamžitě převzal jeho syn Commodus.
Nová hlava říše vyhodnotila otcovu ofenzivu jako příliš drahou a zdlouhavou. Commodus s místními bojovnými kmeny proto velmi rychle podepsal nové mírové smlouvy. Obratem nařídil stažení všech operujících legií zpět do bezpečí za přirozenou vodní hranici. Život v kamenných zdech na moravském kopci tak po letech neustálého ruchu utichl.
Záchrana před velkou vodou
Dávný tábor se o mnoho staletí později ocitl v centru hektického budování přehrady Nové Mlýny. Původní vesnice Mušov v osmdesátých letech dvacátého století kompletně ustoupila velké vodě. Záchranné práce probíhaly pod obrovským časovým tlakem. Hladina střední a dolní nádrže nakonec definitivně spolkla část historických objevů i opuštěné domy.
Nad vodní plochou dnes osamoceně vyčnívá pouze starý románský kostel svatého Linharta. Stojí na malém ostrůvku jako úplně poslední hmatatelná vzpomínka na staré časy. Lidé si mohou římský život prohlédnout v moderním návštěvnickém centru postaveném kousek od historických vykopávek na kopci Hradisko.
_-_excavation.JPG){kind=link}