Byla tvrdohlavá, vytrvalá a měla velké ambice. Marie Terezie, jediná vládnoucí žena na českém trůně, se narodila v roce 1717. Vládla čtyřicet let a porodila 16 dětí. Přesto ji dohnalo tělo. Zemřela v 63 letech na zápal plic a až pitva ukázala, proč měla celý život potíže s dechem.
Vládkyně, která se narodila jako outsider
Jako žena to měla těžké už od začátku. V habsburské monarchii se trůn předával mužům. Marie Terezie ale získala vzdělání, mocné spojence a s podporou svého otce nakonec opravdu nastoupila na trůn. V roce 1740 se stala hlavou rozsáhlé říše. Vládla neústupně, udělala řadu reforem, posílila postavení státu i katolické víry. Do historie se zapsala jako silná, ale i velmi náročná panovnice.
Život měla naplněný nejen politikou, ale i rodinou. Vdala se z lásky a se svým mužem Františkem Štěpánem Lotrinským měla šestnáct dětí. Mnoho z nich dosáhlo významných postavení – mezi nimi třeba císař Josef II. nebo francouzská královna Marie Antoinetta. Dva potomky ale ztratila už v dětství, oba na neštovice.
Láska, smutek a nemoci
Smrt dětí Marii Terezii poznamenala, ale nic ji nezasáhlo tolik jako náhlá smrt manžela. František zemřel v roce 1765 při oslavě svatby jejich syna Leopolda. Zkolaboval a zemřel v náručí dalšího syna. Císařovna se z toho nikdy nevzpamatovala. Přestala nosit barvy, celý život pak chodila jen v černém. Přestěhovala se do ponuré ložnice obložené šedým hedvábím. Zde pak trávila většinu dní. Sama napsala, že už ani neví, kdo je, a že žije bez citu a bez rozumu.
V té době už trpěla nadváhou, měla vysoký tlak, potíže s chůzí a silné astma. Navíc přibývaly problémy s pamětí a ztrácela jistotu ve svých rozhodnutích. Její syn Leopold ji při návštěvě ve Vídni popsal jako velmi těžkopádnou a smutnou ženu, která už nevychází a je stále zadýchaná. Sama ale stále do všeho mluvila a jen těžko se smiřovala s tím, že její syn Josef má jiné představy o vládnutí než ona.
Až pitva ukázala, že žila s nefunkčním orgánem
V listopadu 1780 se Marie Terezie nachladila během podzimního lovu. Dostala vysoké horečky, dusila se a její stav se rychle zhoršil. Lékař Josef Störk 24. listopadu oznámil rodině, že je to vážné. O čtyři dny později přijala poslední pomazání a 29. listopadu ve vídeňském Hofburgu zemřela. Na sobě měla župan svého zesnulého muže. U postele stáli její nejbližší.
Až pitva ukázala, že měla celý život nefunkční jednu plíci. Byla to vada, o které nikdo nevěděl. Právě proto se tolik zadýchávala a byla náchylná k plicním infekcím. Nakonec podlehla zápalu plic, který by jinak možná přežila.
Pochována je v kapucínské kryptě ve Vídni, vedle Františka Štěpána. V její modlitební knize našli po smrti lístek s přesně spočítanou délkou manželství. Stálo tam 29 let, 6 měsíců a 6 dní.
