Hrad Houska leží v malebné Housecké vrchovině na Kokořínsku. Historické sídlo obklopují už po staletí pověsti o pekelných silách a tajemných bytostech. Skutečná minulost této stavby ovšem přináší mnohem zajímavější příběhy. Písemné záznamy a práce kastelánů postupně odkrývají reálné události ze života na tomto unikátním místě.
Architektonická anomálie
Většina středověkých hradů plnila jednoznačný účel. Panovníci je stavěli kvůli ochraně obchodních cest nebo obraně zemských hranic. Hrad Houska z tohoto schématu však zcela vybočuje. Založil jej zřejmě Přemysl Otakar II. v pusté krajině bez dostupného zdroje vody.
Historici se dlouho podivovali nad architektonickým řešením celého objektu. Obranný systém totiž směřuje netradičně dovnitř na nádvoří. Postupně tak vznikla domněnka o střežení čehosi temného uvnitř hradeb. Zabezpečení mělo pravděpodobně zabránit úniku nebezpečí ven.
Staré pověsti mluví o tajuplné chodbě dlouhé dvanáct kilometrů. Tunel údajně spojoval Housku se sousedním hradem Bezděz. Obránci tudy tajně nosili ulovenou zvěř. Kůže pak házeli dolů z hradeb pro oklamání nepřátelských vojsk.
Puklina do podsvětí
Nejznámější legenda umisťuje přímo pod hradní kapli průrvu do horoucích pekel. Záznamy z devátého století zmiňují díru ve skále plnou nebezpečných duchů. Podobný příběh pochází z konce šestnáctého století. Odpuštění trestu tehdy dostal zločinec ochotný spustit se do záhadné prohlubně. Z jámy ho vytáhli v hlubokém šoku.
Vstup do podsvětí má podle starých vyprávění střežit postava v černé mnišské kápi bez obličeje. Tyto temné zvěsti spolehlivě přitahují lovce záhad. Dlouho se tu hledal stroj času na základě údajného dopisu Karla Hynka Máchy. Celá senzace rychle splaskla po odhalení zprávy jako moderní literární mystifikace.
Turisté si dnes mohou prohlédnout ztělesněné zlo díky obrovskému ručně vyřezávanému pohyblivému peklu z lipového dřeva. Dílo inspirované Dantovou Božskou komedií měří dvanáct metrů a zobrazuje různé tresty pro hříšníky.
Místní badatelé přišli s velmi racionálním vysvětlením podivných stavů u citlivých návštěvníků. Úzkostné pocity a brnění rukou mohla v minulosti způsobovat radioaktivní voda nebo unikající plyny. Kousek od areálu se totiž těžil uran. Podnik Spolana Neratovice chtěl na místě vybudovat sanatorium a při hloubení studny narazil ve stodevadesátimetrové hloubce na silně kontaminovaný pramen.
Utajené sklady nacistů
Dějiny dvacátého století zanechaly v prostorách reálnější stopy. Během druhé světové války hrad zabrala německá armáda. Sídlila tu přímo komandatura SS a objekt dostal krycí jméno Burgund II. Zámek sloužil jako sudetský depozitář pro archivní fondy z celé Evropy.
Vojáci sem svezli obrovské množství knih z bombardovaného Hamburku a Berlína. Ukryli tady také vzácné židovské a zednářské svazky z obsazených území. Po válce se o odvoz těchto materiálů postaraly československé úřady. Starousedlíci dodnes vzpomínají na kolony nákladních aut plné historických tiskovin.
Vzácné malby a hudební disent
Návštěvníci obdivují Housku i z čistě uměleckého hlediska. V roce 1924 koupil sídlo prezident Škodových závodů Josef Šimonek a zahájil rozsáhlé úpravy. Dělníci při nich objevili vzácné nástěnné malby z počátku čtrnáctého století. Fresky s biblickými motivy a alegoriemi dobra a zla zdobí vnitřní kapli.
Skvostem je takzvaná Zelená komnata vybavená malbami z šestnáctého století. Vévodí jim detailně zachycený svatební průvod a lovecké scény. Během prohlídky celým komplexem provází návštěvníky kastelán oblečený v historickém kostýmu.
Zámek má překvapivě silnou hudební stopu z doby normalizace. Místo správce tu tehdy dostal evangelický farář Svatopluk Karásek. „My jsme tam hráli různé hry na schovávanou, pro nás to byl absolutně přátelský prostor,“ uvedl duchovní ve vzpomínkách pro knihu Záhady a mystéria.
Skupina The Plastic People of the Universe si u něj potají nahrála svou první desku. Státní bezpečnost brzy nato tvrdě zasáhla. Záznamy ze středověkého areálu naštěstí putovaly rovnou k vydání do New Yorku a kapela si získala pozornost svobodného světa.
.jpg){kind=link}
.jpg){kind=link}