Historie zná mnoho důvodů pro vyhlášení války. Někdy jde o území, jindy o suroviny nebo náboženství. Konflikt, který se rozhořel v říjnu 1925 na hranicích mezi Řeckem a Bulharskem, však spadá do zcela jiné kategorie. Jedna z nejkurióznějších, ale zároveň nejsmutnějších kapitol evropských dějin začala kvůli obyčejnému toulavému psovi. Účet za tuto nerozvážnost byl přitom děsivý, vyžádal si desítky obětí a mezinárodní blamáž, na kterou se ani po sto letech nezapomnělo.
Generál, který potřeboval výhru
Balkán byl v polovině dvacátých let minulého století místem, kde k tasení zbraní nikdy nebylo daleko. Vztahy mezi Aténami a Sofií připomínaly sousedskou hádku, která se vymkla kontrole, a obě země si navzájem dělaly naschvály. Do této výbušné atmosféry vstoupil řecký diktátor Theodoros Pangalos.
Tento generál se dostal k moci převratem a jeho pozice nebyla zrovna pevná. Potřeboval národu ukázat, že je silným vůdcem, který se nebojí bouchnout do stolu. Hledal příležitost k malému vítězství, které by odvedlo pozornost od domácích problémů. Osud mu nahrál do karet 18. října v průsmyku Demir Kapija, i když způsobem, který by nevymyslel ani scenárista černé komedie.
Osudová chyba na hranici
Vše začalo banální nehodou. Řecký voják, který měl službu na hraniční čáře, neuhlídal svého psa. Zvíře se rozběhlo směrem k bulharským zákopům a jeho majitel instinktivně vyrazil za ním. V tu chvíli šly předpisy stranou, voják prostě chtěl svého psa zpátky. Bulharská hlídka však viděla běžícího muže v uniformě cizí armády a vyhodnotila to po svém.
Zazněl výstřel a Řek padl k zemi mrtvý. Situace se mohla uklidnit diplomatickou omluvou, ale stal se pravý opak. Zpráva o incidentu dorazila k Pangalosovi, který nečekal na detaily a okamžitě zavelel k útoku. Řecká armáda vpadla do bulharského města Petrič s plnou parádou, jako by šlo o začátek velké ofenzivy.
„Řecké velení nařídilo invazi bez jakéhokoli pokusu o vyjednávání či ověření faktů,“ konstatovala později ve své zprávě vyšetřovací komise Společnosti národů.
Invaze místo vyšetřování
Bulharsko v tu chvíli zareagovalo překvapivě chladnokrevně. Místo aby poslalo do boje všechny dostupné jednotky, nařídila vláda v Sofii svým vojákům, aby se stáhli a nekladli odpor. Nechtěli dát Řekům záminku k rozpoutání plnohodnotné války. Místo dělostřelectva povolali diplomaty a obrátili se na Společnost národů.
Účet za hloupost
Mezinárodní společenství zasáhlo rychle. Komise, která dorazila na místo, neměla s agresorem slitování. Vyšetřování ukázalo, že nešlo o žádný plánovaný bulharský útok, ale o tragickou souhru náhod, kterou Pangalos zneužil. Řecko muselo okamžitě stáhnout svá vojska a zaplatit odškodné ve výši 45 tisíc liber. Pro tehdejší řeckou pokladnu to byla rána, ze které se dlouho vzpamatovávala.
Kvůli jednomu psovi zemřelo padesát lidí, převážně civilistů, a několik vesnic lehlo popelem. Generál Pangalos o rok později o moc přišel a jeho „Válka toulavého psa“ zůstala v učebnicích dějepisu jako varování, kam až může vést uražená ješitnost a horká hlava.
