Komunistické přání mít českého Lenina skončilo fiaskem. Klementa Gottwalda nakonec potají zpopelnili

Po návratu z pohřbu Josifa Vissarionoviče Stalina v březnu 1953 Klement Gottwald nečekaně zemřel a komunistická strana se rozhodla pro vytvoření bizarního posmrtného kultu. V útrobách vrchu Vítkov vzniklo sterilní pracoviště, kde se desítky expertů marně pokoušely zastavit přírodní procesy v tkáních prvního dělnického prezidenta. Místo věčné slávy však brzy nastoupila biologická zkáza, kterou museli umělci maskovat plastickými hmotami. Gottwalda nakonec potají zpopelnili.

REKLAMA

Sovětský vzor na Vítkově

Smrt Klementa Gottwalda zastihla aparátčíky zcela nepřipravené, přesto padlo bleskové rozhodnutí vyrovnat se mocnému spojenci z Východu a vytvořit českou verzi moskevského mauzolea. Architekti a lékaři narychlo přebudovali vnitřní prostory Národního památníku na Vítkově na technicky náročné úložiště s přísně kontrolovanou teplotou 15 stupňů. V podzemí vznikla speciální Laboratoř pro údržbu těla, v níž se střídaly týmy patologů a sester, aby neustálým balzamováním udržovaly iluzi živého státníka.

Sovětští experti, kteří měli zkušenosti s konzervací Vladimira Iljiče Lenina, sice poskytli nezbytné receptury, ovšem stav tkání Klementa Gottwalda byl problematický hned od počátku. Původní konzervace proběhla ve spěchu a za nevhodných podmínek, což předznamenalo budoucí technologickou prohru celého projektu. Objekt dnem i nocí hlídala Státní bezpečnost a provoz laboratoře odčerpával miliony korun ze státního rozpočtu, který v té době drtil poválečný nedostatek základních surovin.

Přečtěte si také

Poslední dny Lenina: Stalin ho izoloval od světa a jeho ženě sprostě nadával. Pak z něj udělal mumii

Otec revoluce dožíval v izolaci jako vězeň vlastního nástupce. Stalin kontroloval lékaře, cenzuroval poštu a ignoroval Leninovo varování před svou brutalitou.

Prohraný boj

Navzdory neustálému máčení ostatků v chemických roztocích a pravidelným kontrolám pod silnými výbojkami začal organismus po pár letech vykazovat známky zkázy. Biologické procesy se v tomto specifickém mikroklimatu nepodařilo zastavit, kůže šedla a tkáně měnily konzistenci, což vyvolalo v nejvyšších patrech strany značnou nervozitu. Lékaři museli proto přistoupit k radikálnímu kroku a začali postižená místa odstraňovat, aby uvolněný prostor vyplnili speciálními směsmi vosku a umělých hmot. Vytvořili tak hybrida, který měl z dálky v proskleném sarkofágu připomínat důstojného vůdce, ale zblízka šlo o loutku bez organické integrity.

Konec nákladného divadla

V roce 1962 se politická situace v zemi uvolnila a kult osobnosti začal být pro režim přítěží, zejména když se náklady na údržbu rozpadajícího se torza staly neúnosnými. Antonín Novotný se rozhodl toto morbidní představení ukončit a nechal mauzoleum pro veřejnost uzavřít pod záminkou nutné technické rekonstrukce. Sarkofág byl v tichosti odstraněn a zbývající části těla Klementa Gottwalda putovaly do krematoria, čímž skončila jedna z nejbizarnějších kapitol československých dějin. Oficiální propaganda pak o zpopelnění informovala jen stroze, aby se vyhnula vysvětlování, proč věda v souboji s přírodou tak drtivě prohrála.

Zadní část Národního památníku na Vítkově, ve kterém se nalézalo mauzoleum. FOTO: PatrikPaprika, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Odkaz betonového mauzolea

Vnitřní prostory Vítkova nabízejí pohled do technologického zázemí, které v 50. letech obsluhovalo tuto tělesnou schránku. Návštěvníci dnes vidí původní ventilaci, chladicí zařízení i místnosti, kde se míchaly konzervační roztoky pro prezidentovu kůži. Zůstal zde chladný beton a prázdný prostor, který už dávno neslouží jako místo rituálního uctívání, ale spíše jako memento tehdejšího megalomanství. Prázdnota těchto sálů vypovídá o snaze komunistických elit ovládnout i fyzickou schránku člověka po jeho odchodu ze světa.

Procesy uvnitř laboratoře zůstávaly po dekády předmětem dohadů, než historici a restaurátoři odhalili skutečný rozsah maskování. Práce s voskem a plastem byla v té době řemeslně na vysoké úrovni, přestože sloužila účelu, který z dnešního pohledu působí jako černý humor. Technici museli řešit i takové detaily, jako bylo barvení tváří, aby obličej nepůsobil v záři reflektorů příliš mrtvolně. Celá operace připomínala spíše práci v divadelních dílnách než v seriózním vědeckém ústavu, což doplňuje obraz tehdejší doby.

Vítkovský památník se nakonec vrátil ke své původní funkci a mauzoleum zůstalo technickou raritou, která fascinuje svou syrovostí. Příroda má své vlastní mechanismy, které žádná ideologie neohne ani pomocí těch nejdražších sovětských receptů a tajných laboratoří.

Zdroj informací: autorské zpracování redakce Kroniqa.cz na základě veřejně dostupných informací z médií (idnes, totalita).

Poslat článek dál

Přidat kroniqa.cz na seznam

Petr Vysloužil
Petr Vysloužil
Jsem publicista se zájmem o film, kulturu a společenské dějiny. Sleduji, jak se minulost promítá do současnosti i do popkultury. Ve svých textech propojuji ověřená fakta s příběhy, které dávají dějinám lidský rozměr a přibližují je dnešnímu čtenáři. Na volné noze publikuji již více než deset let.

Další články
Související

Chybějící otisky prstů a zmizelé stopy prachu. Vyšetřování smrti herce George Reevese je dodnes plné nejasností

Jako Superman zažil americký herec George Reeves obrovskou slávu. Jeho soukromí ale ničily dluhy. Jaké tajemství skrývá podivný smrtící výstřel?

Kat Lidic K. H. Frank doufal v záchranu u Američanů. Místo diplomatické péče dostal jen ešus, pryčnu a šibenici

Karl Hermann Frank se 9. května 1945 pokusil o útěk do amerického zajetí. V Rokycanech však narazil na Pattonovy vojáky, kteří ho předali české spravedlnosti.

Z legendárního Discolandu Sylvie zbyly jen vzpomínky. Slavný klub nahradily nové byty

Příběh Ivana Jonáka a Discolandu Sylvie nabízí pohled do divokých devadesátých let. Před lety stavbu odkoupil investor a celou ji přestavěl.

Všichni ji jedli, málokdo znal její pozadí. Socialistický režim stvořil fenomén jménem UHO cíleně

Státní normy z 50. let vytvořily fenomén univerzální hnědé omáčky, tzv. UHO. Školní jídelny se staly místem drilu, kde se pod dozorem učitelů muselo dojídat.

Rudolf II. vynesl nad synem krutý rozsudek. Šílený Julius Caesar d’Austria skončil doživotně v hradní kobce

Julius Caesar d’Austria v roce 1608 v Krumlově rozsekal milenku. Rudolf II. ho nechal doživotně zavřít. Šílený levoboček zemřel v hnilobě a špíně o rok později.

Případ Babice: Střelba z roku 1951 odstartovala politické procesy

Střelba z července 1951 posloužila komunistickému režimu jako záminka k likvidaci sedláků a kněží. Výsledkem Případu Babice bylo jedenáct rozsudků smrti.
REKLAMA

⚡️Nejčtenější

REKLAMA