Po návratu z pohřbu Josifa Vissarionoviče Stalina v březnu 1953 Klement Gottwald nečekaně zemřel a komunistická strana se rozhodla pro vytvoření bizarního posmrtného kultu. V útrobách vrchu Vítkov vzniklo sterilní pracoviště, kde se desítky expertů marně pokoušely zastavit přírodní procesy v tkáních prvního dělnického prezidenta. Místo věčné slávy však brzy nastoupila biologická zkáza, kterou museli umělci maskovat plastickými hmotami. Gottwalda nakonec potají zpopelnili.
Sovětský vzor na Vítkově
Smrt Klementa Gottwalda zastihla aparátčíky zcela nepřipravené, přesto padlo bleskové rozhodnutí vyrovnat se mocnému spojenci z Východu a vytvořit českou verzi moskevského mauzolea. Architekti a lékaři narychlo přebudovali vnitřní prostory Národního památníku na Vítkově na technicky náročné úložiště s přísně kontrolovanou teplotou 15 stupňů. V podzemí vznikla speciální Laboratoř pro údržbu těla, v níž se střídaly týmy patologů a sester, aby neustálým balzamováním udržovaly iluzi živého státníka.
Sovětští experti, kteří měli zkušenosti s konzervací Vladimira Iljiče Lenina, sice poskytli nezbytné receptury, ovšem stav tkání Klementa Gottwalda byl problematický hned od počátku. Původní konzervace proběhla ve spěchu a za nevhodných podmínek, což předznamenalo budoucí technologickou prohru celého projektu. Objekt dnem i nocí hlídala Státní bezpečnost a provoz laboratoře odčerpával miliony korun ze státního rozpočtu, který v té době drtil poválečný nedostatek základních surovin.
Prohraný boj
Navzdory neustálému máčení ostatků v chemických roztocích a pravidelným kontrolám pod silnými výbojkami začal organismus po pár letech vykazovat známky zkázy. Biologické procesy se v tomto specifickém mikroklimatu nepodařilo zastavit, kůže šedla a tkáně měnily konzistenci, což vyvolalo v nejvyšších patrech strany značnou nervozitu. Lékaři museli proto přistoupit k radikálnímu kroku a začali postižená místa odstraňovat, aby uvolněný prostor vyplnili speciálními směsmi vosku a umělých hmot. Vytvořili tak hybrida, který měl z dálky v proskleném sarkofágu připomínat důstojného vůdce, ale zblízka šlo o loutku bez organické integrity.
Konec nákladného divadla
V roce 1962 se politická situace v zemi uvolnila a kult osobnosti začal být pro režim přítěží, zejména když se náklady na údržbu rozpadajícího se torza staly neúnosnými. Antonín Novotný se rozhodl toto morbidní představení ukončit a nechal mauzoleum pro veřejnost uzavřít pod záminkou nutné technické rekonstrukce. Sarkofág byl v tichosti odstraněn a zbývající části těla Klementa Gottwalda putovaly do krematoria, čímž skončila jedna z nejbizarnějších kapitol československých dějin. Oficiální propaganda pak o zpopelnění informovala jen stroze, aby se vyhnula vysvětlování, proč věda v souboji s přírodou tak drtivě prohrála.
Odkaz betonového mauzolea
Vnitřní prostory Vítkova nabízejí pohled do technologického zázemí, které v 50. letech obsluhovalo tuto tělesnou schránku. Návštěvníci dnes vidí původní ventilaci, chladicí zařízení i místnosti, kde se míchaly konzervační roztoky pro prezidentovu kůži. Zůstal zde chladný beton a prázdný prostor, který už dávno neslouží jako místo rituálního uctívání, ale spíše jako memento tehdejšího megalomanství. Prázdnota těchto sálů vypovídá o snaze komunistických elit ovládnout i fyzickou schránku člověka po jeho odchodu ze světa.
Procesy uvnitř laboratoře zůstávaly po dekády předmětem dohadů, než historici a restaurátoři odhalili skutečný rozsah maskování. Práce s voskem a plastem byla v té době řemeslně na vysoké úrovni, přestože sloužila účelu, který z dnešního pohledu působí jako černý humor. Technici museli řešit i takové detaily, jako bylo barvení tváří, aby obličej nepůsobil v záři reflektorů příliš mrtvolně. Celá operace připomínala spíše práci v divadelních dílnách než v seriózním vědeckém ústavu, což doplňuje obraz tehdejší doby.
Vítkovský památník se nakonec vrátil ke své původní funkci a mauzoleum zůstalo technickou raritou, která fascinuje svou syrovostí. Příroda má své vlastní mechanismy, které žádná ideologie neohne ani pomocí těch nejdražších sovětských receptů a tajných laboratoří.
.jpg){kind=link}