Válka nebere ohledy na staré smlouvy ani na císařské dcery. Mladá panovnice Marie Terezie to zjistila velmi tvrdě hned na začátku své vlády. Pruský král Fridrich II. hodil diplomatické dohody do koše a vpadl do Slezska s jasným cílem urvat kus území pro sebe. První velký střet u Molvic se změnil v masakr, který navždy překreslil mapu Evropy.
Chci Slezsko
Otec Marie Terezie, císař Karel VI., věřil v sílu úředních listin. Celý život zasvětil tomu, aby pro svou dceru zajistil klidné nástupnictví pomocí takzvané pragmatické sankce. Dokument to byl krásný a podepsala ho většina evropských mocností. Jenže realita roku 1740 vypadala úplně jinak. Císař 20. října zemřel a záruky se rozplynuly jako pára nad hrncem. Bavorský i saský kurfiřt okamžitě napadli dědická práva mladé panovnice.
Největší ránu však zasadil ten, kdo se tvářil jako spojenec. Pruský král Fridrich II. sice nabídl uznání pragmatické sankce, ale měl jednu podmínku. Chtěl Slezsko. Bohaté, lidnaté a průmyslové území vnímal jako nezbytný motor pro rozvoj svého království. Na odpověď z Vídně ani nečekal. Jeho vojska překročila hranice 16. prosince 1740 bez vyhlášení války. Vídeňští diplomaté v té době ještě ani nestihli dočíst jeho návrhy.
Zbabělý útěk budoucího vojevůdce
Rakouská armáda byla v zoufalém stavu. Ve Slezsku se nacházely jen slabé posádky, které se stáhly do pevností. Prusové tak během šesti týdnů ovládli téměř celou zemi včetně Vratislavi. Marie Terezie musela reagovat. Shromáždila vojsko v Olomouci a vyslala ho na sever pod velením podmaršála Wilhelma Reinharda von Neipperga. K osudovému střetu došlo 10. dubna 1741 u vesnice Molvic, dnešních polských Małujowic.
Bitva začala pro Rakušany nadějně. Císařské jezdectvo se vrhlo na pruskou kavalérii s takovou zuřivostí, že ji zahnalo na útěk. V tu chvíli se ukázalo, že i velcí králové mají své slabé chvilky. Fridrich II. propadl panice. Byl to jeho první velký boj a vypadalo to na debakl. Jeho zkušený polní maršál Kurt von Schwerin viděl královo zděšení a dal mu jasnou radu.
Pruský panovník na jeho doporučení opustil bojiště, aby se vyhnul zajetí. Ujel do bezpečí v domnění, že je vše ztraceno. Paradoxně tím své armádě prokázal tu nejlepší službu. Velení převzal Schwerin, který měl nervy ze železa a s bitevní vřavou si tykal. Situace se začala dramaticky obracet.
Disciplína proti kavalérii
Zatímco král prchal, pruská pěchota ukázala svou sílu. Byli to perfektně vycvičení vojáci, kteří fungovali jako stroj. Rakušané sice měli skvělé jezdce, ale chyběla jim palebná síla a dělostřelectvo. Fridrichova armáda disponovala padesáti třemi děly, zatímco Rakušané jich měli o čtyřiadvacet méně. Proti šestnácti tisícům císařských vojáků stálo jednadvacet tisíc Prusů.
Schwerin srovnal řady a zavelel k palbě. Pruská infanterie střílela s takovou rychlostí a přesností, že rakouské útoky narážely do zdi z olova. Nebyl to boj, ale jatka. Kníže Mořic Anhaltsko-Dessavský pomohl zkonsolidovat pěšáky a zastavil rakouský nápor. Disciplína zvítězila nad odvahou jízdy.
Boj trval až do večera. Bilance byla děsivá. Na polích u Molvic zůstalo ležet přes čtyři tisíce mrtvých nebo raněných na každé straně. Padli i velitelé jezdectva obou armád. Rakušané museli vyklidit pole a stáhnout se ze Slezska. Byla to hořká lekce. Prusko si tímto vítězstvím zajistilo držení Slezska, které později potvrdil takzvaný Berlínský mír. Mír to byl ale jen na papíře, ve skutečnosti šlo o pouhou přestávku v dlouhé sérii válek o rakouské dědictví.
Slova, která mrazí
Televizní zpracování osudů Marie Terezie vkládá do úst prince Evžena Savojského varování, které přesně vystihuje tehdejší atmosféru. Starý vojevůdce v sérii nabádá mladou následnici k opatrnosti.
„Chtěl jsem, aby byl po vašem boku někdo, kdo vás ochrání, až začne válka. Až umřu, najděte si někoho, jako jsem já. Budete ho potřebovat, aby Rakousko vůbec přežilo ten masakr, co přijde,“ říká v televizním cyklu princ Evžen. Když Marie Terezie namítá, že ji chrání pragmatická sankce, princ ji suše odbude: „Jste příliš důvěřivá, Výsosti.“ Ačkoliv jde o scénář, historie mu dala za pravdu. Důvěřivost se v politice nevyplácí a slabost se trestá ztrátou území.
