Aljaška si konečně vydechla. Ten rezavý vrak, který roky fungoval jako dokonalá past na snílky, je definitivně pryč. V červnu 2020 úřady nechaly „Magic Bus“, hrob Chrise McCandlesse, vytáhnout z divočiny vrtulníkem. Došla jim trpělivost. Místo hledání svobody tam totiž turisté nacházeli spíš podchlazení nebo smrt v dravé řece. Dneska si na legendu sáhnete v muzeu.
Byla to podívaná, jakou místní lesy nepamatují. Obří armádní Chinook se 18. června 2020 zavěsil nad koruny stromů a na lanech odnesl ten kus historie zpátky do civilizace. Starý International Harvester tam chátral od války a původně v něm přespávali dělníci ze stavby. Jenže pro svět se stal modlou. A ta modla začala vybírat příliš krutou daň.
Úřady k radikálnímu kroku před pěti lety přistoupily poté, co jim došla trpělivost s neustálými záchrannými akcemi. Aljašské ministerstvo přírodních zdrojů potvrdilo, že mezi lety 2009 a 2017 museli záchranáři vyjíždět k patnácti operacím spojeným s tímto místem. Vrak totiž ležel v oblasti, kterou od civilizace odděluje zrádná řeka Teklanika. Její hladina se dokáže během několika hodin změnit z broditelného toku v dravý živel.
Tragédie v roce 2010 a 2019
Realita na stezce Stampede Trail neměla s filmovou romantikou nic společného. Poslední obětí se v červenci 2019 stala čtyřiadvacetiletá běloruská herečka a režisérka Veronika Nikonová. Spolu s manželem, aktivistou Pjotrem Markelovem, se vraceli od autobusu a pokoušeli se přebrodit řeku Teklanika. I když byl přes vodu natažen jistící provaz, silný proud ženě podrazil nohy. Manžel se ji snažil vytáhnout, ale voda byla silnější a Nikonová se utopila.
Smrt si řeka vybrala už dříve. V roce 2010 se ve stejném toku utopila devětadvacetiletá Švýcarka Claire Ackermannová. Další turisté v průběhu let vyvázli jen s těžkými omrzlinami nebo zraněními. Ještě v únoru 2020, jen pár měsíců před odstraněním autobusu, museli záchranáři evakuovat pětici italských turistů, z nichž jeden utrpěl vážné poškození chladem.
Příběh, který stvořil globální kult
Celé šílenství odstartoval příběh čtyřiadvacetiletého Christophera McCandlesse. Tento absolvent univerzity Emory se v dubnu 1992 vydal na Aljašku, kde se s pytlem rýže a malorážkou usadil v opuštěném autobusu číslo 142. Chtěl žít v souladu s přírodou a najít sám sebe. Přežil 113 dní. Nakonec zemřel vyhladověním v srpnu 1992 poté, co mu rozvodněná řeka znemožnila návrat zpět. Jeho tělo vážící pouhých 30 kilogramů našli lovci dva týdny po smrti.
„Na tom místě je rozhodně něco, co rezonuje zejména s mladými lidmi. Návštěva autobusu jim pravděpodobně pomohla propojit rezonující abstraktní témata a myšlenky z ‚Into the Wild‘ s něčím hmatatelným a konkrétním,“ uvedl pro CNN Paul Twardock, profesor outdoorových studií na Alaska Pacific University.
Z divočiny do univerzitních sbírek
Příběh autobusu 142 neskončil na šrotišti. Po leteckém transportu v roce 2020 putoval do péče odborníků. Vrak získalo Muzeum Severu při Aljašské univerzitě ve Fairbanks. Restaurátoři strávili roky tím, aby zkorodované vozidlo stabilizovali, ale zároveň zachovali jeho historickou patinu.
K definitivnímu odstranění autobusu z přírody se tehdy vyjádřil i muž, který celou legendu nechtěně stvořil. Spisovatel Jon Krakauer přiznal, že cítí jistou míru odpovědnosti. „Opravdu mě to vzalo. To místo bylo znesvěceno a nyní bylo i vymazáno. Ale je opravdu tragické, že tu lidé v důsledku svých hloupých kroků stále umírali,“ řekl spisovatel pro The Washington Post. „Přál bych si, aby autobus mohl zůstat, jak byl. Ale napsal jsem knihu, která ho zničila,“ dodal.
Dnes si tak mohou fanoušci prohlédnout „Magic Bus“ v muzeu bez rizika utonutí. Pro ty, kteří trvají na fotce v přírodě, zůstává v městečku Healy u místního pivovaru filmová replika vozu, která si zahrála ve snímku Seana Penna. Ta skutečná divočina, kterou McCandless tolik miloval, se vrátila zpět přírodě.
Místo proslavil Hollywood
Za celosvětovou mánií okolo autobusu stojí hlavně Hollywood. Režisér Sean Penn se do knižní předlohy zamiloval a v roce 2007 podle ní natočil kultovní snímek Útěk do divočiny. Film sice sklidil obrovský úspěch, pro samotnou Aljašku se ale stal spíše prokletím. Právě emotivní záběry z plátna totiž zvedly z gaučů tisíce nezkušených nadšenců, kteří chtěli McCandlessův osud prožít na vlastní kůži, bohužel často se to nevyhnulo potížím.
Další články se záhadami a tajemnem najdete tady.
.jpg){kind=link}