Zloději si na domy malovali křídou značky, kterým ostatní nerozuměli. Prozrazovaly, kde bydlí starosta či soudce

V minulosti sloužily křídou nebo cihlou nakreslené symboly na domech jako primitivní, ale efektivní dorozumívací prostředek lidí na okraji společnosti. Zlodějům a tulákům takzvané cinky prozrazovaly, kde bydlí četník nebo soudce. S rozvojem moderní kriminalistiky začala justice tyto tajné značky systematicky sbírat a využívat jako usvědčující důkaz u soudu.

REKLAMA

Značky pro negramotné zloděje

Na fasádách domů se v minulých dobách objevovaly primitivní kresby, kterým obyčejní lidé nerozuměli. Pro zloděje a žebráky měly tyto symboly nakreslené křídou nebo kouskem cihly vysokou informační hodnotu. Upozorňovaly totiž na možné nebezpečí nebo radily nejvhodnější způsob obživy. Kresba pachatelům předem prozradila, zda v domě bydlí policista, soudce nebo přísný starosta obce.

Většina zlodějů a tuláků tehdy neuměla číst ani psát. Značky byly proto z velké části obrázkové. Fungovaly jako srozumitelný těsnopis, který dokázali přečíst i zločinci mluvící jiným jazykem. Zločinecký argot pro ně používal označení cinky.

Vzkazy na hřbitovech

Specifické vzkazy se objevovaly také na zdech kostelů a hřbitovů. Jejich prostřednictvím pachatelé svolávali komplice na schůzky do nejbližšího hostince. Kriminálníci se tam potkávali po propuštění z vězení, nebo si předávali žádosti od zatčených vyšetřovanců, kteří potřebovali zajistit falešné alibi.

Kromě kreseb na zdech využívalo podsvětí také tetování a vypálené cejchy na těle. Znaky umožňovaly rychlé navázání kontaktu a prokazovaly příslušnost k určité lupičské tlupě operující na daném území. Tento postup měl skupiny chránit před konkurencí a zamezit pronikání policejních informátorů do jejich řad.

Vypalování cejchů do kůže v minulosti praktikovala i samotná státní moc. Za vlády Marie Terezie dostávali odsouzení zločinci na tělo značky tvořené písmeny. Znaky přesně určovaly spáchaný delikt a korunní zemi, ve které úřady pachatele evidovaly.

První policejní sbírky

Policie i soudy tajné zlodějské symboly pilně sbíraly a analyzovaly. Vyšetřovatelé nalezené znaky využívali v trestním řízení jako usvědčující materiál. Největší sbírku těchto cejchů a značek v tehdejším Rakousku shromáždil kolem roku 1840 soudní úředník Karmeyer z Horního Rakouska. Další podobné evidence se dochovaly v německých a švýcarských kriminálních archivech.

Ústup kreslených symbolů přinesl až rozvoj moderní komunikace a zvyšující se vzdělanost. Primitivní dorozumívání nahradily jiné metody, ačkoli označení pro tajné značky přetrvalo v podvodném hráčském prostředí u cinknutých karet. Obdobné značkování a cejchování se objevilo i u příslušníků východních organizovaných skupin.

Zrod vědecké kriminalistiky

Analýza tajných kódů, chování pachatelů a vyhodnocování hmotných stop se na konci 19. století stala pevnou součástí nově vznikající kriminalistiky. Její základy položil rakouský právník Hans Gross, který se narodil v roce 1847 ve Štýrském Hradci. Po studiu práv působil jako vyšetřující soudce a žalobce. Během své praxe denně řešil případy podvodů a násilných trestných činů.

Gross si brzy všiml zásadních nedostatků tehdejšího justičního systému. Vyšetřování v té době vedli převážně dobrovolníci nebo bývalí policisté s minimálním odborným zázemím. Soudci při rozhodování spoléhali především na vlastní úsudek a omezené množství důkazů. Rakouský právník navrhoval objektivní zkoumání nalezených stop a vyžadoval naprostou neutralitu soudců.

V roce 1893 vydal zásadní příručku pro vyšetřující soudce, ve které propojil právní vědu s přírodními obory. Zkoumal motivy zločinců i řeč těla. Při vyšetřování doporučoval využívat poznatky z chemie, fyziky a botaniky. Detailně se věnoval postupům při ohledání místa činu, využití mikroskopie, rentgenového záření nebo zkoumání krevních stop a tajných kódů pachatelů.

Od roku 1897 přednášel Hans Gross na univerzitě v Černovicích. Později působil také v Praze a nakonec se vrátil na univerzitu do rodného Štýrského Hradce. Tam v roce 1898 založil kriminologický institut. Část tehdejší společnosti sice vznik nového oboru zpochybňovala, ale zavedení vědeckých postupů nakonec zásadně změnilo celou justiční praxi.

Mohlo by vás zajímat:
Zdroj informací: autorské zpracování redakce Kroniqa.cz na základě veřejně dostupných informací z médií (kriminalistika.eu, en.wikipedia).

Poslat článek dál

Přidat kroniqa.cz na seznam

Edita Folprechtová
Edita Folprechtová
Psaní je mou vášní již od střední školy, a to už je nějaký ten pátek. Miluji kulturu, popkulturu, hudbu a historii. Po studiu na VŠE jsem se dala na publicistiku na volné noze a zůstala u toho dodnes.

Další články
Související

Václav Havel na Hrádečku odmítl prodat bony příslušníkovi kriminálky. V roce 1976 za ním přijel kvůli autu

Síť prodejen Tuzex nabízela od roku 1957 nedostupné západní zboží. Zákazníci za něj platili bony, které na ulicích prodávali překupníci a veksláci.

Dvě stě metrů pod zemí u Křtin armáda do roku 2001 tajila protiatomový kryt. Měl vydržet i jaderný výbuch

V jeskyni Výpustek pod poutními Křtinami se nachází bývalý protiatomový kryt a vojenské velitelství. Česká armáda tajný objekt opustila v roce 2001.

Vlakvedoucí ukradl tři parní lokomotivy a prodal do šrotu za 809 127 Kč. V roce 1995 s nimi ujel 136 km bez povšimnutí

V roce 1995 ukradl vlakvedoucí tři parní lokomotivy a bez povolení je odvezl do kovošrotu v Praze. Případ nakonec skončil bez trestu kvůli chybějícím důkazům.

Německý lékař se nechal pohřbít zaživa a pod zemí si dal jídlo. Svůj záchranný systém testoval v roce 1822

Strach z pohřbení zaživa vedl v 19. století ke vzniku rakví se zvonky, trubicemi a periskopy. Lidé pro jisté ověření úmrtí nařizovali i řezání vlastních žil.

Vyšetřování odhalilo pravdu o slavném padělateli. Frank Abagnale si svou minulost výrazně upravil

Američan Frank Abagnale se proslavil jako geniální mladistvý podvodník a falešný pilot. Veřejné záznamy ale ukázaly, že si velkou část činů vymyslel.

Záchranáři se v roce 2013 potopili k vraku pro těla mrtvých námořníků. Jeden z nich je ve tmě chytil za ruku

Lodní kuchař Harrison Okene strávil šedesát hodin v potopeném vraku třicet metrů pod hladinou oceánu. Záchranáři ho našli při hledání mrtvých těl.
REKLAMA

⚡️Nejčtenější

REKLAMA