Bavorský venkov si počátkem dvacátých let 20. století žil vlastním poklidným tempem. Sedlák Andreas Gruber patřil k nejbohatším hospodářům v okolí a se svou rodinou obýval odlehlý statek Hinterkaifeck. Uzavřená rodina nepotřebovala společnost a spoléhala se výhradně na sebe. Nález šesti těl na počátku dubna roku 1922 proto otřásl celým regionem a odstartoval nejtajemnější vyšetřování v německé historii.
Podivné stopy a kroky na půdě
Událostem z konce března předcházela série nevysvětlitelných situací. Andreas našel ve sněhu otisky bot směřující z nedalekého lesa přímo k domu. Zpáteční stopy však chyběly. Hospodář pak objevil na stole mnichovské noviny a rodině navíc zmizel klíč od vchodových dveří.
V noci Gruberovi opakovaně slýchali z půdy tlumené kroky. Bývalá služebná statku odešla o několik měsíců dříve kvůli pocitu cizích pohledů v domě. Vyšetřovatelé později pod střechou objevili vrstvu sena nachystanou k tlumení hluku a záměrně vytrhané střešní tašky. Ty poskytovaly vynikající výhled na celý dvůr a útočníci tak měli dokonalý přehled o pohybu všech obyvatel usedlosti.
Poslední den rodiny Gruberových
V pátek 31. března nastoupila do služby nová děvečka Maria Baumgartnerová. Večer téhož dne někdo vylákal čtyři členy rodiny do stodoly. Sedlák, jeho manželka Cäzilia, ovdovělá dcera Viktoria a sedmiletá vnučka Cäzilia podlehli ranám krumpáčem a motykou. Útočníci následně vešli do obytné části stavení a usmrtili dvouletého Josefa i nově příchozí služebnou.
Rány silným nástrojem byly pro většinu obětí okamžitě smrtelné. Sedmiletá Cäzilia však žila podle pozdějších zjištění ještě několik hodin po útoku a v ručičkách svírala vlastní vytržené vlasy. Těla ve stodole pachatelé pečlivě zakryli senem a mrtvé uvnitř domu schovali pod peřiny. Křik ze stáje do obytné části statku vůbec nedolehl a vrahové tak mohli postupovat velmi tiše.
Kouř z komína a nakrmený dobytek
Nepřítomnost sedmileté školačky na vyučování brzy vzbudila pozornost okolí. Rodina nedorazila na nedělní mši a poštovní schránka přetékala dopisy. V úterý 4. dubna dorazil na dvůr opravář zemědělských strojů Albert Hofer. Slyšel pouze štěkot psa zevnitř budovy a starosta sousední vesnice se proto po několika hodinách vydal na statek.
Na místě činu čekalo na pátrací skupinu nečekané zjištění. Zvířata ve chlévech měla plná koryta a někdo pravidelně dojil krávy. Ve spíži chyběly čerstvé ukrojky masa a řemeslník Michael Plöckl potvrdil večerní kouř stoupající z komína. Vrahové na místě činu prokazatelně strávili několik dní a starali se o běžný chod hospodářství.
Neuzavřené vyšetřování plné otazníků
Rodina se stranila sousedů a požívala reputaci mimořádně lakotných lid. Gruberovi navíc zaměstnávali námezdní dělníky načerno. Policie od počátku vyloučila loupežný motiv, útočníci totiž nechali na místě hotovost i cenné papíry v obrovské hodnotě sto tisíc marek. Vyšetřovatelé se proto zaměřili výhradně na osobní spory.
Středem pozornosti se stal Lorenz Schlittenbauer. Soused a někdejší nápadník ovdovělé Viktorie našel těla jako první a podle svědků dům s naprostým klidem odemkl ztraceným klíčem. Mezi podezřelými figuroval i pekař Josef Bärtl s psychickou poruchou nebo zesnulý manžel Viktorie Karl Gabriel. Celý případ úřady oficiálně odložily v polovině 50. let bez vznesení obvinění.
