Česká kultura mu vděčí za libreto ke slavné Prodané nevěstě, on sám ale do dějin vstoupil především jako muž dvojí tváře. Karel Sabina platil v polovině 19. století za nadšeného vlastence a respektovaného literáta. Touha po pohodlném životě a obrovské dluhy ho nakonec přivedly k tajné spolupráci s tehdejší rakouskou policií. Za stovky dodaných hlášení na své nejbližší přátele zaplatil vyloučením ze společnosti.
Dluhy a bujarý život
Sabina vyrůstal v Praze a již v mládí projevil velký literární talent. Na studiích práv se spřátelil s básníkem Karlem Hynkem Máchou a naplno propadl bohémskému způsobu života. Peníze mu chyběly prakticky neustále. Často si půjčoval od známých a pamětníci vzpomínali na jeho mimořádně lehkovážné kousky.
Během působení v rodině smíchovského továrníka Leopolda Porgese si Sabina se slzami v očích vypůjčil panský kočár pod záminkou úmrtí matky. Místo na pohřeb vyrazil na výlet se svou milenkou. Oklamaný sluha navíc vzápětí našel jeho manželku živou a zdravou přímo u mytí nádobí. Podobné excesy ho provázely celým mládím, stejně jako narůstající zájem o politické dění.
Léta za mřížemi
Revoluční rok 1848 přinesl mladému autorovi velkou šanci zazářit. Plamennými projevy volal po svobodě národa a stal se vůdčí postavou radikálních demokratů. O rok později zasáhla rakouská moc a vzbouřence pozatýkala. Původní trest smrti soudci nakonec změnili na 18 let těžkého žaláře v olomoucké pevnosti.
Doma mezitím zůstala jeho žena Josefína se dvěma malými dětmi. Rodina žila ve velké bídě a Josefína se živila drobným šitím. Právě ona nakonec osobně prosila císaře o milost. Úspěšně. Sabina se na svobodu vrátil po osmi dlouhých letech s podlomeným zdravím a naprosto bez prostředků.
Smlouva s tajnou policií
Jako propuštěný vězeň pod neustálým policejním dohledem nemohl svobodně tvořit ani cestovat. V létě roku 1859 proto přistoupil na lákavou nabídku tehdejšího policejního ředitele Antona Päumanna. Za sto zlatých měsíčně přijal krycí jméno Roman a začal úřadům pravidelně donášet na své okolí.
Vypracoval stovky podrobných zpráv o předních českých politicích i umělcích. Sledoval a udával dokonce i vlastního zetě Emanuela Vávru. „Za peníze je k mání ke všemu, ježto stále ještě nezanechal jistého lehkého způsobu života,“ zapsal si o něm komisař František Jawurek do policejních záznamů.
Sabina přitom nadále platil za obdivovaného vlastence a vynikal velkým osobním kouzlem. „Uměl vypravovat a přednášet jako málokdo,“ vzpomínal na setkání s ním spisovatel Antal Stašek. V době tajného působení napsal text ke slavné opeře Prodaná nevěsta.
Odhalení a utajený soud
Dokonale utajená spolupráce praskla nečekaně v červenci roku 1872. Žárlivý policejní konfident Ferdinand Kopp ukradl z archivu jedno ze Sabinových hlášení a prodal ho novinářům. Týkalo se sledování bulharského studenta Vasila Stojanova.
Skupina předních českých osobností pak pozvala Sabinu pod záminkou běžné schůzky do bytu advokáta Jana Kučery. Uvnitř čekali Jan Neruda, Vítězslav Hálek a novinář Julius Grégr. Když překvapenému autorovi předložili jeho vlastní rukopis s podpisem agenta Romana, nezmohl se na jediné slovo odporu. Zaskočený udavač ještě tentýž večer zamířil s vypůjčenými penězi vlakem do Drážďan.
Návrat do samoty
Z německého exilu okamžitě poslal pražské policii dopis s nabídkou další špionáže v zahraničí. Události doma ale nabraly nečekaný spád. Informace o jeho zradě unikla do tisku a noviny otiskly rozhořčené články. Sabina se po veřejném skandálu vrátil zpět do Čech a pokusil se očistit své jméno vydáním obhajoby.
Vzal si od úřadů další finanční podporu a zažaloval účastníky schůzky u advokáta Kučery. Oklamanou veřejnost už ale jeho kroky nezajímaly. Celý národ ho tehdy zavrhl. Zbytek svých dnů strávil izolovaný ve svém bytě. Vycházel pouze pod rouškou tmy a dál psal už jen pod skrytými pseudonymy. Zemřel v naprosté bídě pět let po odhalení ve věku třiašedesáti let.
