Píše se konec 16. století a ulice starého pražského ghetta halí tma a ticho. Mezi zdmi starých domů se v noci pohybuje velká postava, která není ani člověk, ani stroj. Je z hlíny a její stvořitel jí vdechl život, aby chránila svůj lid. Příběh pražského Golema budí dodnes zájem.
Legenda, kterou zná každý Pražan, začíná za vlády Rudolfa II. V té době ve městě působil učený rabín Jehuda Löw ben Becalel. Rabbi byl známý také jako Maharal. Byl nejen náboženskou autoritou, ale i znalcem matematiky, astronomie a mystiky. Podle příběhu slyšel rabín jedné noci tajemný hlas, který ho vyzval, aby stvořil bytost, jež ochrání židovské obyvatele před pronásledováním. Z hlíny z břehu Vltavy tak vznikl Golem.
Šém, který dával život a mohl způsobit zkázu
Rabbi Löw pojmenoval svého výtvoru Josille. Obr z hlíny pracoval, nosil vodu, štípal dřevo, a hlavně chránil židovské město před útoky zvenčí. Nedokázal ale mluvit ani myslet samostatně. Řídil se jen pokyny svého pána a k životu ho přiváděl tzv. šém, svitek s Božím jménem, který rabín vkládal Golemovi do úst. Každý pátek večer jej rabín vyndával, protože během šabatu se nesmí pracovat.
Jednou však rabbi na šém zapomněl. Golem ožil v nesprávný čas a začal kolem sebe ničit vše, co mu přišlo do cesty. Vyděšení lidé běželi do synagogy, kde se právě konala modlitba. Rabbi přerušil bohoslužbu, utíkal ke Golemovi a šém mu z úst vyjmul. Obr se v tu chvíli sesunul k zemi a změnil se zpět v hromadu hlíny.
Od té chvíle se podle legendy ve Staronové synagoze každý pátek zpívá 92. žalm dvakrát. Na připomínku dne, kdy rabbi opustil bohoslužbu, aby zastavil své dílo.
Kam zmizelo tělo Golema? A existoval vůbec?
Zda Golem skutečně existoval, dodnes nikdo neví. Podle jedné verze uložil rabbi jeho tělo na půdu Staronové synagogy. Vstup na půdu byl zakázán, schodiště strženo a dodnes se o ní vypráví, že kdo se tam pokusí vstoupit, může přijít k úhoně. Například ve staré kronice Františka Rutha se píše o staviteli, který se při opravě synagogy zřítil i se svými pomocníky.
Záhadolog Ivan Mackerle ve své knize z roku 1992 uvádí, že Golem možná vůbec nebyl bytostí z hlíny, ale člověkem s duševní poruchou, o kterého se rabbi staral. Podle Mackerleho mohl být šém ve skutečnosti lék, který rabbi svému sluhovi podával, aby zabránil záchvatům. Jednou prý lék zapomněl dát a sluha ve stavu šílenství způsobil zkázu. Po jeho smrti měl rabbi tělo ukrýt právě na půdě synagogy. Chtěl tím předejít dalším konfliktům s křesťany.
Jiná legenda tvrdí, že tělo bylo později přeneseno na morový hřbitov na Žižkově, nedaleko dnešního televizního vysílače. Právě tam má být Golem pohřben.
Tajemství přetrvává dodnes
Ačkoliv se do půdy Staronové synagogy podívalo několik lidí, například novinář Egon Erwin Kisch, nikdo Golema nenašel. Mackerle dokonce použil geofyzikální radar, který žádné tělo pod podlahou neodhalil. Přesto legenda přetrvává a stále fascinuje.
Motiv Golema inspiroval řadu spisovatelů. Od Franze Kafky přes Gustava Meyrinka až po Umberta Eca. Zhmotnil se i ve filmu – vzpomeňme například Císařův pekař a Pekařův císař. Nebo ve výtvarném umění, například na ilustraci Mikoláše Alše.
Ať už byl Golem robot, blázen, obr z hlíny nebo jen mýtus, jedno je jisté. Jeho příběh stále žije. Pokaždé, když projdete kolem Staronové synagogy a pohlédnete na její půdu, může vám hlavou problesknout jediná otázka: co kdyby tam přece jen ještě byl?
Zdroj: tours-prague.eu, kudyznudy, paramag, prague.eu
