Okolí proslulé kostnice v Kutné Hoře vydalo ohromující tajemství o dávné středověké tragédii. Archeologický tým pod vedením Jana Frolíka narazil v Sedlci na třicet hromadných hrobů plných obětí moru a hladomoru. Výzkum odkryl více než patnáct set koster ve čtvercových šachtách a přinesl tak do Česka prvenství v podobě největšího pohřebiště svého druhu v Evropě.
Stopy katastrofy pod zemí
Země v těsné blízkosti kaple Všech svatých ukrývala vrstvy lidských ostatků z dob velkých krizí čtrnáctého století. První vlna obětí souvisela s ničivým hladomorem z roku 1318 a druhá s příchodem černé smrti v roce 1348. Hrobníci tehdy nestíhali kopat jednotlivé jámy a mrtvé ukládali do šachet o velikosti dva krát dva metry.
V některých hlubokých jámách skončilo až sedmdesát těl naskládaných precizně na sobě. „Dvě třetiny mrtvých byly uloženy v hromadných hrobech, což je významný nález i z evropského hlediska,“ popsal unikátnost objevu archeolog Frolík.
Těžká práce a stříbrné groše
Antropologický rozbor nalezených koster přinesl velmi přesný obrázek o každodenním životě někdejších obyvatel Kutné Hory. Odborníci při zkoumání zjistili jasnou převahu mužských těl v poměru dva ku jedné oproti ženám. Tento fakt potvrzuje historické záznamy o složení v oné době usazené populace. Město tehdy naplno žilo těžbou stříbra a do místních dolů mířily zástupy dělníků z širokého okolí.
Těla mrtvých horníků nesla viditelné stopy extrémní fyzické dřiny, starých zhojených zlomenin a silně opotřebených kloubů. Zemřelí muži si navíc do hrobů často vzali svou denní hotovost v podobě drobných pražských grošů. Výzkumníci nacházeli v oblasti pánve mince a kovové přezky ze zbytků opasků i kožených měšců. Lidé je před pohřbem neodstranili z těl pravděpodobně kvůli strachu z přenosu infekce.
Překvapivá organizace záchranných prací
Precizní uložení těl v jamách spolehlivě vyvrátilo ustálené mýty o naprostém rozkladu společnosti a chaotickém odhazování těl. I v dobách nejhorší morové rány si obyvatelé města dokázali zachovat chladnou hlavu a jasnou schopnost organizace. Těla v sedleckých šachtách leží promyšleně srovnaná v několika etážích těsně nad sebou. Kostry malých dětí hrobníci často umísťovali do rohů šachet pro maximální využití každého centimetru volného prostoru.
Sedlec v oněch letech zjevně fungoval jako centrální bod pro svážení mrtvých z celého širšího okolí. Promyšlená hygienická opatření úspěšně zamezila rychlému šíření smrtelné infekce v hustě osídleném hornickém centru. Kutná Hora tak zvládla velký nárůst mortality s mimořádnou kázní.
Náhoda při stavbě slavné kaple
Hromadné šachty z počátku čtrnáctého století zůstaly na svém místě zcela neoznačené. Když stavitelé kolem roku 1400 budovali gotickou kapli Všech svatých, o jamách plných obětí už nevěděli naprosto nic. Základy nové stavby vyhloubili přímo nad nimi a některé horní vrstvy hrobů tím nevědomky narušili.
Desítky tisíc jiných těl z přeplněného hřbitova posloužily o staletí později ke vzniku morbidní výzdoby uvnitř kaple. Oběti středověké pandemie však zůstaly bezpečně skryty pod její podlahou a čekaly na své objevení až do dnešních dnů.
Zubní kámen ukrývá odpovědi
Nalezené ostatky obětí se dnes z archeologického naleziště postupně přesouvají do laboratoří. Vědci na specializovaných pracovištích podrobují každého jedince velmi pečlivé expertize. U všech objevených koster bedlivě zaznamenávají přesný věk, pohlaví i případné prodělané nemoci. Moderní izotopové analýzy a podrobné genetické testy pomáhají odborníkům zmapovat stravu dávných obyvatel i cesty nebezpečných patogenů.
Odborníci věnují velkou pozornost především dochovanému zubnímu kameni na čelistech zemřelých. Badatelé v něm usilovně pátrají po drobných zbytcích DNA samotné bakterie způsobující tuto obávanou nemoc. Dnešní špičkové metody tak den po dni rozkrývají další překvapivé detaily o životech lidí na pokraji zkázy.
_(4).jpg){kind=link}