Poslední dny války trávil Adolf Hitler hluboko v podzemí berlínského kancléřství. Svět venku se hroutil a do centra města už naplno pronikaly sovětské tanky. Z tohoto izolovaného úkrytu se nakonec rozhodl odejít dobrovolně. A právě nyní uplynulo od této události 81 let.
Narozeniny ve stísněném úkrytu
Své poslední narozeniny slavil Adolf Hitler 20. dubna 1945 ve velmi napjatých podmínkách. Zhoršující se vojenská situace ho donutila stáhnout se z veřejného dění a zůstávat pod zemí. Spoléhal se už jen na zprávy z rádia. Své rozkazy často udílel spíše na základě vlastních představ o vývoji bojů než podle tvrdé reality. Dobový protektorátní tisk ho přitom svému publiku stále urputně líčil jako neohroženého vůdce, který bojuje přímo v první linii.
Rychlá svatba a konec
Definitivní pád se nezadržitelně blížil. Přímo v bunkru proto Hitler 29. dubna narychlo uspořádal malý civilní obřad a oženil se se svou dlouholetou partnerkou Evou Braunovou. Manželství jim ale vydrželo zhruba čtyřicet hodin. Hned o den později se oba po společném obědě rozloučili se spolupracovníky a odešli do svých soukromých pokojů. Krátce po půl čtvrté odpoledne ohlásil výstřel konec obávaného muže. Jeho nová manželka zvolila otravu jedem a on sám použil osobní zbraň.
Utajené stěhování ostatků
Padnout do rukou nepřátel nacistický diktátor rozhodně nechtěl. Podle jeho jasných instrukcí vynesli zbylí příslušníci personálu obě těla do zahrady kousek od vchodu do bunkru. Polili je hořlavinou a spálili v mělkém kráteru po granátu. Zbytky ostatků záhy objevily postupující sovětské jednotky. Na několik desetiletí je pak uložily na pečlivě utajovaná místa a opakovaně je stěhovaly. Až v roce 1970 nechala tehdejší sovětská tajná služba pozůstatky definitivně zničit a popel skončil ve vodách jedné německé říčky.
Vyvrácené mýty o útěku
Kolem diktátorovy smrti okamžitě vyrostla spousta nejrůznějších domněnek. Některé verze pracovaly s možností, že smrtící ránu vystřelil někdo jiný. Často se také mluvilo o tom, že vůdce třetí říše ve skutečnosti neutekl nikam jinam než do Argentiny. Většinu těchto dohadů spolehlivě smetlo ze stolu moderní zkoumání dochovaných zubů a úlomků čelisti. Francouzští experti před několika lety jasně potvrdili identitu nalezených ostatků. Dlouholeté debaty o jeho skutečném osudu tím nadobro utichly.
