Podvečer 26. května roku 1995 se do historie hlavního města zapsal mimořádnou tragédií. Požár hotelu Olympik v pražském Karlíně připravil o život osm zahraničních hostů a desítky dalších zranil. K rozpoutání plamenů v osmnáctipatrové budově přitom stačila naprostá banalita. Odložený ručník na staré chladničce změnil ubytovací zařízení v ohnivou past.
Osudová chyba v jedenáctém patře
Vše začalo krátce po šesté hodině večer v zázemí pro pokojské. Na chladničce s minimální možností odvětrávání ležel ručník a časopisy. Teplo stoupající od agregátu spotřebiče tento materiál postupně zahřálo až ke vznícení. Stropní čidla rychle zaznamenala kouř a spustila poplach.
Dvojice zaměstnanců se ihned pokusila plameny zkrotit ručními hasicími přístroji. Otevření dveří do místnosti však vytvořilo silný průvan a oheň rázem nabral na síle a vyvalil se do chodby, kde nacházel další potravu v podobě hořlavých koberců a stropních podhledů.
Záchrana z okenních parapetů
První hasičské vozy dorazily k budově na Invalidovně za necelé tři minuty. Z dálky viditelný sloup dýmu signalizoval masivní rozsah události. Hustý kouř rychle zaplnil hlavní schodišťovou šachtu a odřízl hostům ve vyšších patrech jedinou únikovou cestu. Mnozí z nich hledali útočiště na okenních parapetech svých pokojů. Zasahující jednotky musely povolat posily a vyhlásit třetí stupeň poplachu. Situaci navíc komplikovala přízemní budova restaurace, která bránila optimálnímu nasazení výškové techniky.
„Nám nezbylo nic jiného než čekat, než se k nim naši hasiči dostanou z pokoje, protože tento charakter objektů je typický tím, že se tehdy nemyslelo na postavení výškové techniky,“ uvedl velitel zásahu Václav Kratochvíl pro Novinky.cz.
Záchranáři se k lidem museli probojovat vnitřkem budovy a poskytnout jim dýchací přístroje. K evakuaci osob uvězněných na střeše vzlétly vrtulníky. Odvahu projevil hasič Václav Syblík, který se se skupinou hostů zavřel v jednom z pokojů. Dveře pečlivě utěsnil mokrými prostěradly a okny vpouštěl dovnitř čistý vzduch. Po záchraně této skupiny ihned pokračoval ve své práci.
Složitá orientace v hustém dýmu
Boj s plameny a záchrana životů probíhaly v extrémních podmínkách. Orientace v zakouřených prostorech osmnáctipatrového komplexu představovala pro všechny zasahující obrovskou zátěž. „Hasiči to mají složité, protože tam, kde vy jdete a rozsvítíte si, tak my, když chodíme v zakouřeném prostoru, tak proti sobě svítíme baterkou a tu baterku nevidíte,“ popsal Kratochvíl.
Záchranáři se pohybovali po čtyřech a museli se spoléhat pouze na hmat. Hořící budova mnoha přihlížejícím připomínala scény ze slavného katastrofického filmu Skleněné peklo. Chybějící požární přepážky umožnily ohni snadný postup do dalších pater.
Smutná bilance a nová pravidla
Živel se podařilo dostat pod kontrolu krátce před půl desátou večer. Z útrob budovy záchranáři vyvedli zhruba stovku lidí. Osm zahraničních turistů událost nepřežilo. Ošetření potřebovalo dalších šestatřicet osob včetně dvou hasičů. Vyšetřovatelé následně vyčíslili materiální škody na 37 milionů korun.
Zkušenosti ze zásahu pomohly v hlavním městě prosadit přísnější bezpečnostní normy pro únikové cesty a vedly k obměně záchranářského vybavení. Olympik stál na vrcholu žebříčku nejhorších požárů v samostatné České republice celých patnáct let. Tuto pozici vystřídala až zkáza opuštěného drážního objektu na pražské Florenci v říjnu 2010, kde v plamenech zemřelo devět lidí.
