Ačkoli je Mount Everest nejvyšší horou světa, není pro horolezce tou nejtěžší zkouškou kondice či dovedností. Tou je nechvalně proslulá K2 přezdívaná také „Královna hor“. Pro kohokoli snažícího se dobývat nejvyšší místa světa je to skutečná výzva. O tom svědčí i prvenství vrcholu v počtu nezdařených pokusů. Jak to probíhalo, když byla poprvé pokořena?
Vrchol ve výši 8 611
Výškový rozdíl mezi Everestem a K2 je vlastně nepatrný. I tak to ale od prvního pokusu o její zdolání trvalo pětačtyřicet let, než se někdo dostal skutečně až na vrchol. Podařilo se to italským horolezcům Achillemi Compagnonimu a Linovi Lacedellimu. Památným datem byl 31. červenec 1954.
A ačkoli to z nich udělalo prakticky národní hrdiny a světové celebrity, příběh samotné expedice už tak oslnivý není.
Cestou vévody
Dvojice spolu s nejmladším a nejzdatnějším kolegou Walterem Bonattim si k cestě nahoru vybrala tzv. Abruzziho pilíř. Jde o jihovýchodní část hory, trojici asistoval ještě pákistánský nosič Mahdí. Název cesty pochází od abruzského vévody Ludvíka, který se o horu neúspěšně pokusil v roce 1909, tedy na samém počátku 20. století.
Noc prstů
Cesta na velehory probíhá metodou tzv. výškových táborů, tedy postupných základen od úpatí k vrcholu. Italové už se nacházeli v poslední fázi a z osmého tábora jim měli Bonatti a nosič vynést kyslíkové bomby. Italská dvojice ale rozbila tábor o něco výše, aniž to druhé skupině dala vědět.
Zcela vyčerpaný nosič se tak s Bonattim k horolezcům ani nedostali. Navíc museli strávit noc venku – bez stanů, ve výšce 8 100 metrů a teplotě 50 stupňů pod nulou. Mahdího to stálo všechny prsty na rukou i nohou, jednalo se o tzv. zónu smrti. Jak uvádí YouRádio, snesl Bonatti nosiče další ráno zpět.
Na vrchol
Zatímco tito dva bojovali o vlastní životy, Lacedelli s Compagnonim si pro kyslík sestoupili sami a vystoupali až na vrchol hory. Není divu, že po návratu všech do Itálie nastala soustava vzájemného obviňování včetně soudních sporů. Bonatti obvinil dvojici z toho, že je nechali napospas zimě.
Lacedelli s Comagnonim mu naopak vyčítali, že se na sebe snažil strhnout všechnu slávu a prvovýstup provedl s kyslíkem sám. Tahanice pokračovaly hodně dlouho, hlavně očerňování Bonattiho.
Někde tam venku je pravda
Pravda je reálně někde mezi. Bonatti dokázal, že neměl ani kyslíkovou masku, takže bomby nemohl použít. Připustil ale, že chtěl vrchol zdolat bez kyslíku. Kdyby se mu to povedlo, určitě by oba Italy zastínil. To byla ovšem právě jejich reálná obava, která vedla k vyššímu umístění devátého tábora.
Co je na K2 tak strašné?
Je jen o 237 metrů nižší než král hor Everest a prakticky označuje hranice pákistánské části Kašmíru a čínské autonomní oblasti Sin-ťiang. Ve srovnání dalšími horami v kategorii osmitisícovek je K2 velmi strmá a celkově také skalnatější. Nad svým okolím navíc ční o více jak 600 metrů, je tak doslova magnetem na špatné počasí.
„Je obtížná tím, že má dokonalý strmý tvar. Nelze zde využívat různé fígle, jako třeba na Everestu, kde je výstupová trasa prakticky turistickou,“ sdělil v roce 2013 České televizi Josef Rakoncaj, který na ní stál jako první Čech. První Češkou byla nedávno zesnulá Klára Kolouchová (†46).
Jméno jí dala průzkumná expedice Henryho Havershama Gowdina-Austena. Ten mapoval zdejší vrcholy a značil je jednoduše kódy K1 až K5. Jen „dvojce“ toto označení zůstalo, i když má spoustu dalších názvů i přezdívek.
Zdroje: Frekvence1, YouRadio, ZoomPrima
