Zapomenutá ruská vesnice Dargavs ukrývá uprostřed hor středověkou nekropoli přiléhavě zvanou Město mrtvých. Na první pohled malebné údolí střeží téměř stovku kamenných krypt s pozůstatky tisíců dávných obyvatel. Cesta k odlehlému místu na jihu země nabízí zajímavý vhled do tvrdé historie kavkazských klanů.
Bílé domky s prohnutou střechou
Cesta k tajemné destinaci vyžaduje tříhodinovou jízdu po velmi špatně přístupné horské silnici. Samotné údolí se táhne v délce sedmnácti kilometrů a ukrývá přesně devětadevadesát středověkých hrobek. Z dálky stavby připomínají obyčejné malé bílé domy s prohnutou střechou a jednoduchými okny. Ty nejstarší z nich pocházejí už ze 16. století.
Nadzemní hrobky sloužily k uložení tělesných ostatků více než deseti tisíců lidí. Místní obyvatelé sem své mrtvé příbuzné přinášeli v jejich běžném oblečení a přidávali k nim všechny osobní věci. Specifické horské podmínky způsobily nevídané zachování mnoha lidských těl. Kosti některých nebožtíků na sobě dodnes nesou poměrně zachovalé kusy tkáně.
Doba morové epidemie
Archeologové pátrají po důvodech vzniku takto specifického pohřebiště a uvažují o vlivu indoíránské tradice starých Sarmatů. Tito migrující obyvatelé měli velkou úctu k půdě a mrtvé ukládali zásadně nad zem. Podle další verze začali lidé šetřit místem po invazi Mongolů ve 13. století. Podle lidových zkazek země jednoduše odmítala přijmout pohřbívaná těla.
Další stopy minulosti odhalují hodně temné období 17. a 18. století, kdy se Severní Osetií prohnal zničující mor. Jednotlivé klany proměnily hrobky v improvizované karanténní domy pro infikované členy rodiny. Příbuzní jim pravidelně přinášeli potraviny, ale nemocní už nesměli prostory opustit a čekali na pomalý konec. Nemocní lidé bez rodinného zázemí odcházeli do hrobek dobrovolně a dožívali zde v osamění a velkých bolestech.
Mince a dřevěné lodě
Uvnitř budov se nacházejí otevřené dřevěné rakve svým tvarem silně připomínající plavidla. Jeden z mrtvých u sebe měl dokonce uložené pádlo. Vzhledem k absenci jakékoliv splavné řeky v širokém okolí jde o velmi zajímavý objev. Historikové to vysvětlují starodávnou osetskou vírou v nutnost překonat řeku věčného života před samotným vstupem do nebe.
Další zajímavost představuje malá studna umístěná přímo před každou jednotlivou kryptou. Návštěvníci do ní podle dávných zvyků vhazovali minci a pozorně poslouchali zvuk jejího dopadu. Pokud peníz na dně narazil na kámen, znamenalo to dobrou zprávu o úspěšné cestě duše zemřelého do nebe.
Zapomenutý kout Kavkazu
Místní legendy dlouho varovaly odvážlivce před vstupem na toto odlehlé území a slibovaly jim jistou smrt. Dnes už k hrobkám turisté příliš nejezdí kvůli složité dopravě a současným válečným omezením. Zástupci starší generace si stěžují na odliv mladých lidí do velkých měst. Přicházejí tak o možnost nasát unikátní prastarou atmosféru svého rodného kraje.
