Třetí adventní neděle roku 1949 navždy změnila malou obec na Havlíčkobrodsku. Půlmetrový kříž na oltáři se během kázání faráře Josefa Toufara několikrát pohnul a tato událost brzy přilákala davy zvědavců. Komunistický režim situaci využil k likvidaci vlivného kněze a spuštění tvrdých proticírkevních represí.
Nečekaný úkaz před zraky farníků
Do Číhoště přeložili Josefa Toufara v dubnu 1949 z nedaleké Zahrádky, protože veřejně četl zakázané pastýřské listy arcibiskupa Josefa Berana. V novém působišti si brzy získal oblibu. Ochotně radil místním chlapcům, jak pozvat dívky k tanci, a jeho zásluhou začala farnost velmi rychle vzkvétat.
Poklidný život na vsi skončil 11. prosince. Farář zrovna mluvil ke shromážděným lidem a levou rukou ukázal k hlavnímu oltáři. V tu chvíli se osmačtyřicet centimetrů vysoký dřevěný kříž čtyřikrát výrazně vychýlil ze své osy.
Devatenáct svědků v lavicích úkaz zřetelně vidělo. Sám farář si ničeho nevšiml a mši v klidu dokončil. Zpráva o pohnutém kříži se přesto rozletěla po celém okolí. Zvěst se šířila i díky fotkám, za jejichž pořízení padaly drakonické tresty. Fotograf Josef Peške například dostal za dokumentování interiéru třináct let v uranových dolech. Počátkem ledna přijeli k oltáři zástupci policie z Ledče nad Sázavou. Náčelník František Goldbricht žádný skrytý mechanismus neobjevil, všiml si pouze špatného nasazení kříže v podstavci.
Záminka k tvrdému vyšetřování
Do vesnice proudily zástupy lidí a o případ se začala zajímat Státní bezpečnost. Josef Toufar fámám zprvu nevěřil a nechal na vlastní náklady vyrobit fotografie chrámu. Snímky rozdával návštěvníkům zdarma, aby je odradil od vstupu dovnitř a ochránil vybavení před poškozením. Přístup státní moci se radikálně změnil 28. ledna 1950. Před farou zastavila černá tatra a dva muži v dlouhých kabátech předstírali, že jsou zahraniční novináři.
Kněze unesli do Jihlavy a pak rovnou do valdické věznice. Tam jej vyšetřovatelé Ladislav Mácha a Josef Čech podrobili krutému mučení. Kopali ho do žeber a tloukli koženými důtkami do chodidel tak silně, že mohl chodit jen v pletených bačkorách. Cílem vyšetřovatelů bylo jediné. Po měsíci trýznění podepsal zfalšované přiznání. Stálo v něm, že křížem hýbal pomocí provázků a gumiček pro svůj finanční prospěch a kariérní postup. Dokument navíc obsahoval vynucené lži o zneužívání místních chlapců.
Propagandistický film s tragickým koncem
Zuboženého muže převezli 23. února zpět do Číhoště. Estébáci chtěli přímo v kostele natočit propagandistický snímek o odhalení podvodu. Fyzicky zcela vyčerpaný kněz během natáčení upadl do mdlob a lékaři v pražském sanatoriu mu museli urychleně operovat zažívací trakt. Z narkózy se už neprobral a zemřel 25. února 1950.
Vedení komunistické strany dalo navzdory jeho smrti pokyn k dokončení filmu Běda tomu, skrze něhož pohoršení přichází. Režisér Přemysl Freiman musel narychlo upravit plány. Místo zmučeného duchovního navlékl do kněžského roucha jednoho z agentů a falešný mechanismus s provázky dotočil na maketě ve studiu.
Dvanáctiminutový snímek se v březnu dostal ve více než stovce kopií do kin po celé zemi. Vyvolal ale převážně posměch nad chybami v liturgických zvyklostech a úřady ho raději brzy stáhly z oběhu. Nahé tělo číhošťského faráře mezitím skončilo v hromadném hrobě v pražských Ďáblicích pod falešným jménem Josef Zouhal. Obec na Havlíčkobrodsku komunisté navíc na čas zcela vymazali z map.
Očištění jména a soudní dohra
Původní kříž vyšetřovatelé odvezli na neznámé místo a dodnes se nenašel. Za fyzické týrání kněze odsoudil pražský městský soud vyšetřovatele Ladislava Máchu v roce 1999 na dva roky do vězení. K výkonu trestu nastoupil o tři roky později a po roce se dostal podmíněně na svobodu. Právního očištění se umučený farář dočkal až v říjnu 2024.
Krajský soud v Hradci Králové jej rehabilitoval za nezákonné zatčení a vazební stíhání. Iniciátorem úspěšného podnětu se stal Jan Kratochvíl z brněnského Muzea českého a slovenského exilu. Soudce Miroslav Mjartan verdiktem potvrdil, že komunistické orgány kněze omezily na osobní svobodě zcela v rozporu s tehdejším právem. „Dnes byla po právní stránce napravena křivda, která se stala Josefu Toufarovi,“ uvedl tehdy advokát Lubomír Müller. Morální očištění a prezidentská medaile Za zásluhy se po letech dočkaly i úředního potvrzení.
