Vánoce jsou pro většinu Čechů tím nejdůležitějším obdobím v roce. Některé tradice se drží celé generace, jiné se vytrácejí. Víte, odkud pochází vánoční stromek, proč se hází střevícem nebo co přináší praní prádla na Štědrý den?
Od stromečku po kapra: co nesmí na Štědrý večer chybět
Ozdobený stromek je dnes samozřejmostí. Do Čech ho přinesl v roce 1812 ředitel Stavovského divadla Jan Karel Liebich, když ho postavil na svém zámečku v Libni. Na venkově se ale prosazoval pomalu. Když se k tomu přidá jmelí, cukroví a záplava světýlek, atmosféra je dokonalá. Jmelí se podle legendy proměnilo v pokání za to, že z něj byl zhotoven Kristův kříž, a právě proto přináší štěstí, zvlášť pokud ho dostanete darem.
Na slavnostní tabuli dnes najdeme smaženého kapra s bramborovým salátem. Tato kombinace je ale poměrně nová. Prosadila se až ve 20. století a původ má ve Vídni. Dříve se podával vánoční kuba, luštěniny nebo kaše. Klasikou zůstává vánočka, která má tvar Ježíška v povijanu. Dříve se do ní zapékala i mince pro štěstí. Pod talíř patří kapří šupina nebo drobná mince. Má přinést peníze. A prostírá se vždy o talíř víc, pro nečekaného hosta nebo zesnulé.
Půlnoční mše, betlémy a koledy: duchovní rozměr svátků
Po večeři mnozí vyráží na půlnoční mši. Ta se může konat kdykoliv po setmění 24. prosince. V mnoha kostelech zní slavná Česká mše vánoční od Jakuba Jana Ryby. Vedle toho bývá v každé domácnosti či městě betlém. První vznikl v roce 1562 v pražském kostele sv. Klimenta. Díky zákazu císaře Josefa II. se jejich výroba přesunula z kostelů do domácností a rozvinula se lidová tvorba, zejména v Podkrkonoší a na Vysočině.
Koledy, ať už tradiční jako Narodil se Kristus Pán, nebo moderní písně z rádia, dokreslují sváteční atmosféru. A pokud se chcete propojit s ostatními napříč republikou, můžete si domů přinést Betlémské světlo. Tedy plamínek, který skauti od roku 1986 rozvážejí z místa Kristova narození až do Česka. Poprvé dorazilo 23. 12. 1989, a od té doby si našlo své pevné místo mezi novodobými zvyky.
Věštby, pověry a kouzla: co dělali naši předci a co z toho děláme i dnes
Mnoho vánočních zvyků je spojených s věštěním budoucnosti. Po večeři se krájí jablko a pokud uvnitř najdete hvězdičku, čeká vás zdraví. Pokud kříž, značí nemoc. Při lití olova se z tvaru odlitku hádá, co vás v příštím roce čeká. Pouštění lodiček z ořechových skořápek symbolizuje životní směr. Kdo se vzdálí, ten vyrazí do světa, kdo zůstane u kraje, zůstává doma.
Svobodné dívky mohou házet střevícem. Pokud dopadne špičkou ke dveřím, přijde svatba. Nebo můžou klepat na kurník. Ozve-li se kohout, bude veselka, slepice značí další rok bez ženicha. Magické účinky měl i půst. Ten, kdo na Štědrý den vydržel nejíst až do večeře, měl podle pověry uvidět zlaté prasátko.
Lidé také věřili, že praní a věšení prádla na Štědrý den přináší smůlu, a dokonce smrt. Zakázané bylo i zametání – mohlo by vyhnat duchy předků. Neštěstí měl přinést i lichý počet lidí u stolu, proto se vždy přidával příbor navíc.
A nezapomeňte, že i to, na který den v týdnu připadne Štědrý den, podle pověr ovlivňuje následující rok. Třeba pondělí znamená dobrou úrodu a hodně medu, středa přináší víno, ale žádný med, a pátek předznamenává tuhou zimu.
