Na počátku roku 1995 otřásl malou obcí na Trutnovsku zločin, na jehož konci zůstal mrtvý muž s téměř třiceti bodnými a sečnými ranami. Ranní odchod do zaměstnání se mu stal osudným, když jej ve vlastní chodbě překvapil milenec jeho ženy. Ten se krátce předtím vrátil z vojenské mise v bývalé Jugoslávii a společně se svou novou partnerkou probíral společnou budoucnost. K odstranění soka v lásce si vybral chvíli, kdy dům ještě spal.
Stopy krve v zasněžené krajině
Vyšetřovací spis k tomuto případu čítá téměř tři sta stran a začíná sdělením obvinění pro trestný čin vraždy. Jeho nezbytnou součástí je fotografická dokumentace pořízená bezprostředně po události. Záběry zachycují zasněženou krajinu a horský potok, ve kterém voda protéká mezi zledovatělými kameny. Kolem rostou vzrostlé stromy, jejichž větve se pod tíhou sněhu sklánějí až k samotné hladině.
Při bližším pohledu na strmý břeh potoka jsou ve sněhu patrné červené skvrny. Stopy krve vedou přímo z venkovního prostředí směrem k roubenému domu. Samotná stavba se nachází blízko silnice. Na její zděné přízemí navazuje první patro, které je až po samotnou střechu celé ze dřeva. Vchodové dveře ústí do verandy, která plní zároveň funkci domovní chodby. Právě do těchto míst směřovaly zledovatělé kamenné schůdky nasáklé lidskou krví.
Manželská krize a samostatný pokoj
Manželství Petry a Jaromíra procházelo po letech společného soužití hlubokou krizí. Zpočátku spokojený vztah, ze kterého vzešly dvě děti, postupně zevšedněl. Jaromír trávil stále více času s přáteli u piva a Petra před manželským stereotypem utíkala k jiným známostem. Nakonec přistoupili k dohodě, že se budou v domě jeden druhému cíleně vyhýbat.
Jejich společný život fungoval tak, že v domácnosti trávil čas vždy jen jeden z nich. Jaromír ovšem na svou ženu ustavičně žárlil. Aby zajistil její častější přítomnost doma, vybudoval pro ni v patře roubenky samostatnou místnost určenou k jejím podnikatelským aktivitám. Konflikty se přesto nadále stupňovaly a vyústily až ve fyzické napadení ze strany Jaromíra. Téma rozvodu padalo v domácnosti na denním pořádku.
Peníze z mise a plány na společný život
V tomto napjatém období se Petra sblížila s mladým svobodným mužem ze stejné vesnice. Jiří se krátce předtím vrátil z vojenské mise jednotek UNPROFOR v bývalé Jugoslávii. V té době postrádal stálé zaměstnání a svůj život financoval z peněz ušetřených během vojenské služby. Vdaná žena u něj našla oporu a rychle se do sebe zamilovali.
Dvojice se scházela v hotelích a podnikala společné výlety. Petra nového partnera zvala i do svého domu v časech, kdy manžel odjel do práce. Po třech měsících trvání vztahu začali vážně probírat společné soužití. V polovině prosince roku 1994 se Jiří před Petrou poprvé zmínil o možném řešení situace. Navrhl zinscenovat sražení Jaromíra automobilem, jelikož manžel do zaměstnání a na melouchy jezdil na kole. Petra podle výpovědi plán odmítla, protože se zalekla možných následků a odmítala ztratit oba muže.
Večerní hádka a nůž v ranní chodbě
V předvečer tragédie se situace ostře vyhrotila. Jaromír potkal milostný pár přímo před vchodem do domu. Tento důkaz partnerské zrady těžce nesl a dospěl k definitivnímu rozhodnutí podat hned ráno žádost o rozvod. Rozrušená Petra si následně Jiřímu stěžovala na manželovo chování. Před rozloučením se bývalý voják ještě informoval, v kolik hodin Jaromír ráno dům opouští.
Druhý den v šest hodin ráno vzbudil Petru naléhavý štěkot psa. Oblečená v županu a podkolenkách se vydala do přízemí, kde byla podlaha částečně pokrytá betonovými dlaždicemi. Na zemi nalezla zakrváceného manžela a nad ním Jiřího se zbraní v ruce. Podařilo se jí ještě přivolat sousedy, těsně předtím než se psychicky zhroutila. Jaromír ležel na zádech v zimní bundě a kalhotách s očima dokořán. Soudní znalec u něj napočítal sedmadvacet bodných, řezných a sečných ran. Příčinou smrti bylo rozsáhlé vykrvácení.
Úniková mapa a trest odnětí svobody
Policisté nasadili na místo služebního psa, který bezpečně sledoval pachovou stopu lemovanou kapkami krve. Pachatele zadrželi po několika hodinách. Jiří se k usmrcení plně doznal a vyšetřovatelům podrobně popsal průběh celého rána. Do policejního spisu dokonce vlastnoručně zpracoval mapu obce, do které zanesl svou únikovou trasu z místa činu.
Během hlavního líčení obžalovaný tvrdil, že se plánoval setkání se sokem v chodbě zcela vyhnout. Konflikt prý vznikl souhrou okolností a nůž použil v náhlém zkratu. Odborní posudky z oboru zdravotnictví a psychologie vyloučily u muže duševní chorobu, poukázaly pouze na odchylku ve struktuře jeho osobnosti. V době napadení dokázal plně rozpoznat společenskou závažnost svého chování. Soud jej nakonec odsoudil k jedenácti letům vězení.
