Kdysi to bylo takhle: kdo nešel na schůzi, měl problém. Kdo nedonesl potvrzení od ROH, nedostal byt. A kdo nemával na Prvního máje, nemohl čekat, že se pojede k Mácháči. Říkalo se tomu Revoluční odborové hnutí. A prošli si tím tehdy skoro všichni.
Všichni byli odboráři
Dneska si to mladí sotva dovedou představit. Ale za minulého režimu byla jedna jediná odborová organizace – Revoluční odborové hnutí, zkráceně ROH. Vzniklo v roce 1946, oficiálně jako právní nástupce poválečné Ústřední rady odborů. Ve skutečnosti se ale brzy proměnilo v nástroj Komunistické strany, který měl víc kontrolovat než pomáhat.
Byli jste zaměstnaní? Pak jste byli v ROH. Dobrovolně, samozřejmě. Jenže nečlenství znamenalo, že jste se těžko dostali k bytu, k rekreaci, nebo třeba i k lepšímu místu v práci. A tak se většina lidí „dobrovolně“ přihlásila. V kanceláři se vybíraly příspěvky, konaly se schůze, oslavoval se MDŽ a rozdávaly se bonboniéry. A taky vánoční kolekce, ty čokoládové figurky na stromeček. Všichni jsme je znali. A čekali, jestli letos přijdou včas.
Dovolená? Jen s razítkem
Jedním z hlavních benefitů ROH byla organizovaná rekreace. Fungovalo to skoro jako povinnost. A taky jako výsada. Každý pracující měl nárok na odborářskou dovolenou, ale bez doporučení nebo razítka jste se na seznam nedostali. Dovolená nebyla jako dnes, že si prostě něco zabookujete. Místa byla přidělovaná a rozhodovalo se o nich v kancelářích.
Kdo měl štěstí, dostal se třeba do Mariánek, na Slapy nebo do Špindlu. Odborové zotavovny nesly hrdé názvy: Budovatel, Úsvit, Leningrad, Donbas nebo třeba A. Zápotocký. Všude plná penze, společné jídelny, kulturní programy, politická školení. Bez schůze by to přece nebylo ono. A samozřejmě nechyběly transparenty s hesly o budoucnosti, i když jste byli na dovolené.
Děti jsme posílali na pionýrské tábory, nejlépe aspoň na dva týdny. Malé se moc neřešily, větší už se učily zpívat budovatelské písničky a rozlišovat mezi správným a nesprávným názorem.
Konec jedné éry
ROH přežilo víc než čtyřicet let. Během Pražského jara v roce 1968 se na chvíli pokusilo vystoupit ze stínu KSČ, ale brzy se všechno vrátilo do starých kolejí. V listopadu 1989 se ale karta obrátila. Mnohé podnikové výbory se přidaly k protestům a začaly se distancovat od politiky, kterou samy léta pomáhaly prosazovat.
Na mimořádném sjezdu v březnu 1990 bylo ROH zrušeno. Jeho majetek i pravomoci přešly na nové organizace. Některé z nich fungují dodnes, ale jejich role je už úplně jiná. Nikdo už vám dneska nerozhodne, jestli si zasloužíte jet do Špindlu, nebo ne.
Vzpomínky na ROH zůstaly. Někdo si vybaví fronty na rekreaci, někdo bonboniéru k MDŽ a jiný zas, že kvůli nezaplacenému příspěvku nemohly jet děti na tábor. Byl to systém, který chtěl mít vše pod kontrolou. A také měl.
Zdroj: iDNES, dspace.cuni, RadioŽurnál
