Narodil se ve Vídni 16. srpna 1397 a byl druhým panovníkem habsburské dynastie na našem trůně. Vévoda rakouský, král český a německý, markrabě moravský. Na trůně vystřídal svého tchána, císaře Zikmunda Lucemburského. Byl jednou z habsburských „meziher“, která neměla zvláštního významu ani dlouhého trvání – Albrecht II. Habsburský vládl totiž pouhých dvacet měsíců.
Vzhled kontra talenty
Jeho intermezzo je dle stránky Husitství zapomenuto, přestože byl významnou postavou právě tohoto období. Vzhledově šlo o nápadného blondýna s velkýma očima. Jeho současníci tvrdili, že budí hrůzu. Reálně však nepatřil k jakkoli nadaným postavám své dynastie. Celkově šlo o průměrného vladaře bez potřebného vzdělání či inteligence.
Svého o mnoho let staršího a zkušenějšího tchána Zikmunda dokázal i tak okouzlit přímočarostí a ctižádostivostí. Císař si tak v tomto Habsburkovi zcela cíleně vychovával nástupce. Jak ale podotýká i stránka Historická šlechta, svých nároků se po Zikmundově smrti v roce 1437 domáhal světlovlasý šlechtic poměrně obtížně.
Asi ne zcela mizerný
Možná však nebyl úplný hlupák. Dobové prameny ho vidí jako schopného a úspěšného panovníka. Během působení v Rakouském vévodství dokázal v mnoha spory zmítané krajině nastolit řád, stejně tak ji pozvedl hospodářsky. Horlivé katolické vyznání ho vedlo k odporu k husitům, jejichž šíření důsledně bránil.
Současně zvládal i pragmatickou a řekněme vyváženou politiku. Uznal Basilejská kompaktáta a dohodl se s husitskou šlechtou, což mu zajistilo právě český trůn. Jeho pobyt u nás byl ale jen krátkou „otočkou“. Přijel 13. června 1438, ubytoval se na Králově dvoře na Starém městě. Dne 21. října stejného roku se ale vypravil do Slezska a Praha už ho nikdy nespatřila. Na Pražský hrad se vypravil prakticky jen na mši a vlastní korunovaci.
Válečná smrt
Zimu po odjezdu strávil ve Vratislavi, v březnu 1439 se vypravil do Olomouce a přes něj do Uher, kterým hrozila osmanská vojska. Toto válečné tažení ho však stálo život. „Dobové prameny hovoří o úplavici, jiní to vidí na otravu zkaženým ovocem,“ rozebírá podrobnosti kanál Histopis. Albrecht tak koncem října 1439 umírá, jeho syna Ladislava porodila jeho choť Alžběta až několik měsíců nato. Získal tak přídomek Pohrobek.
Otřes a nový boj dynastie
Jeho nároky na trůn byly právoplatné, ale hojně zpochybňované. V Uhrách tak došlo ke zvolení jiného panovníka, Ladislava III. Jagellonského. Právě sport o legitimitu tohoto nástupnictví rozdělil zemi. Albrechtova smrt tak zcela otřásla střední Evropou. Uherská koruna se rozdělila na dvě, v Čechách se zase rozběhly spory.
A protože Albrecht nebyl korunován císařem, tento trůn zůstal prázdný. Jeho syn se stal jen figurkou v mocenských hrách ostatních šlechticů a zájmových skupin. Celý rod Habsburků tak čekal nový boj o vlastní postavení.
Nenápadný zlom?
Zvolení českým panovníkem bylo pro Svatou říši římskou mezníkem. Nijak zřetelným, ale přelomovým. Protože od chvíle Albrechta II. byli až na jedinou výjimku už všichni římští králové i císaři právě z habsburské dynastie. To trvalo až do zániku celé říše v roce 1806. Od roku 1740 se jednalo o rod habsbursko-lotrinský, Albrecht byl ale tím nenápadným začátkem.
Zdroje: ABCzech, Husitstvi, HistorickaSlechta, Youtube
