Jan Prošvic, majitel továrny na výrobu žehliček a elektrospotřebičů, věřil, že husté šumavské hvozdy představují bránu k důstojnému životu v emigraci. 23. dubna 1948 se však on i jeho nejbližší stali prvními oběťmi v pečlivě zinscenovaném divadle, které vešlo do historie pod kódovým označením Akce Kámen. Namísto amerických osvoboditelů na ně v chatě u hranic čekali příslušníci StB v amerických uniformách, připravení vytěžit z nich každé tajemství.
Falešná celnice v lese
Šumavské pohraničí v dubnu 1948 připomínalo spíše neprostupný labyrint než bezpečnou cestu na svobodu. Jan Prošvic kráčel se svou manželkou a dětmi vstříc naději, kterou jim přislíbil najatý převaděč, aniž by tušil, že každý jeho krok v blátivém terénu sledují oči tajné policie.
Skupina nakonec dorazila k narychlo upravenému srubu, který budil dojem amerického kontrolního stanoviště, doplněného o portrét prezidenta Trumana a nezbytnou vlajku s hvězdami. Tato kulisa tvořila dokonalý nástroj k rozvázání jazyků lidem, kteří se rozhodli opustit republiku po komunistickém převratu.
Past sklapla u Všerub
Mechanismus lsti spočíval v naprosté psychologické manipulaci, kdy falešní američtí důstojníci nabízeli uprchlíkům cigarety značky Camel a vystupovali jako ochotní spojenci. Jan Prošvic, otřesený únorovými událostmi a nuceným vyvlastněním svého podniku, otevřeně vypovídal o svých kontaktech, plánech v zahraničí i lidech, kteří mu při útěku pomáhali. Věřil, že mluví s přáteli, kteří mu pomohou zajistit politický azyl a bezpečí pro jeho rodinu, zatímco ve vedlejší místnosti operativci StB pečlivě zaznamenávali každé jeho slovo pro budoucí soudní proces.
Zmar jednoho snu
Když divadelní představení skončilo, rodina se ocitla v rukou skutečných strážců hranic, kteří je bez okolků odvlekli do vyšetřovací vazby. Prošvicova manželka i děti čelili tvrdé realitě, která následovala po krátkém opojení z domnělé svobody v bezpečí americké zóny. Státní bezpečnost tímto způsobem eliminovala nepohodlné elity a zároveň získala cenné informace o domácím odboji, aniž by riskovala skutečný přechod uprchlíků přes státní hranici.
Podnikatel Jan Prošvic nevědomky otevřel seznam stovek obětí, které v následujících letech skončily v podobně zinscenované pasti u Všerub nebo na jiných úsecích hranice. Vyšetřovatelé z něj vymámili podrobnosti o skrytých finančních prostředcích i spolupracovnících, čímž definitivně zpečetili jeho další budoucnost v komunistickém Československu. Rodinné stříbro i naděje na svobodné podnikání se rozplynuly v šumavské mlze během několika desítek minut výslechu na fingovaném úřadě.
Strategie státního klamu
Akce Kámen se po úspěchu s rodinou Prošvicových rozrostla do propracovaného systému, který využíval lidské zoufalství jako palivo pro represivní aparát. Celý koncept falešných hranic stál na precizní znalosti terénu a ochotě agentů hrát role, které popíraly veškeré etické normy civilizovaného světa. Režisér těchto operací využíval psychologický nátlak a pocit falešného bezpečí k tomu, aby z obětí udělal svědky proti nim samotným.
Dědictví značky ETA, kterou Jan Prošvic založil, sice přežilo dekády socialismu, ale jeho osobní tragédie v šumavských hvozdech zůstala dlouho zapomenuta v archivech. Právě 23. dubna si připomínáme okamžik, kdy se hranice mezi státem a organizovaným zločinem definitivně smazala. Spravedlnost pro oběti Akce Kámen přicházela pomalu a pro mnohé z nich, včetně rodiny Prošvicových, dorazila až v době, kdy už původní viníci nestáli před soudem.
