Habsburská monarchie nutně potřebovala pořádek v datech a peníze na války. Do té doby stát jen slepě odhadoval, kolik poddaných vlastně ovládá, což se Marie Terezie rozhodla změnit. Přesně před 272 lety proto nařídila první moderní sčítání lidu na našem území. Cíl byl pragmatický a tvrdý. Stát si chtěl posvítit na brance do armády a daňové poplatníky.
Konec chaosu
Do poloviny osmnáctého století státní správa v otázce populace tápala. Úředníci se spoléhali na takzvané soupisy podle osedlých, kde se počítaly komíny a domy, nikoliv konkrétní hlavy. Tento systém vyhovoval šlechtě, která mohla snadno zatajovat poddané a krátit daně. Marie Terezie se rozhodla tuto praxi ukončit a zavedla systém, který úředníkům poskytl jmenovité seznamy všech obyvatel.
Nařízení ze 17. února 1754 znamenalo revoluci v byrokracii a zároveň začátek tuhého centralismu. Císařovna nařídila sčítání provést souběžně ve všech zemích monarchie. Úředníci dostali do rukou jednotné předtištěné formuláře, což byl na svou dobu technologický a organizační unikát. Evropa tehdy s úžasem sledovala, jak se rakouské soustátí mění v moderně řízený stroj.
Hříšný nápad
Novinka narazila na zuřivý odpor konzervativních kruhů. Církevní představitelé okamžitě vytáhli nejtěžší kalibr a označili sčítání lidu za bezbožný akt. Argumentovali biblickým příběhem o králi Davidovi, kterého Bůh potrestal morem právě za to, že nechal sečíst bojovníky Izraele. Kněží strašili prostý lid božím hněvem a snažili se celou akci sabotovat z kazatelen.
Světská vrchnost měla pro odpor zcela přízemní důvody. Šlechtici se báli, že přiznáním skutečného počtu poddaných přijdou o peníze a pracovní sílu. Odvody rekrutů do armády znamenaly ztrátu silných mužů na polích, což přímo ohrožovalo zisky panství. Mnozí majitelé panství proto falšovali údaje a nutili poddané, aby se před sčítacími komisaři schovávali v lesích.
Marie Terezie musela sáhnout k výhružkám a represím. Prosadila si svou autoritou, že zájem státu stojí nad zájmem jednotlivých panství i církevních dogmat. Celá akce tak proběhla v atmosféře nedůvěry a strachu, kdy komisaři často museli údaje ověřovat za asistence vojska.
Eduard Maur
Význam tohoto kroku pro moderní historii potvrzují i odborníci, kteří zdůrazňují jeho unikátnost v evropském kontextu. Historik Eduard Maur vysvětlil motivace i překážky celé akce velmi jasně.
„Sčítání se setkalo s odporem vrchnosti, která se obávala, že zjištěné údaje budou využity ke zvýšení daní, i církve, která v něm viděla hříšné sčítání lidu, za něž byl ve starozákonní době potrestán král David,“ uvedl Maur pro Český rozhlas.
Výsledek v číslech
Samotné sčítání provedli faráři ve spolupráci s vrchnostenskými úředníky a trvalo několik měsíců. Výsledná data poprvé ukázala demografickou realitu českých zemí bez odhadů. V Čechách tehdy žily přibližně tři miliony obyvatel, zatímco na Moravě to byl zhruba jeden milion. Čísla tehdy ukázala, že monarchie má obrovský potenciál pro růst armády i státních příjmů.
Struktura obyvatelstva také odhalila drtivou převahu venkovské chudiny. Úředníci rozdělili lidi do rubrik podle věku, pohlaví a stavu, čímž vznikl plastický obraz společnosti. Data posloužila jako podklad pro tereziánské reformy, které v následujících letech změnily školství, armádu i robotní povinnosti.
Kvalita prvního sčítání sice trpěla zatajováním a chybami, ale položila základy pro další šetření. Již o několik let později stát akci zopakoval a postupně ji zdokonaloval až do podoby, kterou známe dnes. Marie Terezie tímto krokem definovala obyvatele jako občany, o kterých stát musí vědět vše, aby je mohl efektivně řídit a danit.
Dnešní statistici mohou jen tiše závidět pravomoci, které tehdy panovnice měla. Archivy dodnes ukrývají onen první pokus o totální kontrolu populace, který začal jedním podpisem přesně v tento den.
