Karel Höger pocházel ze skromných poměrů dělnické rodiny z brněnského Králova Pole. Místo dráhy venkovského učitele nakonec zvolil prkna Národního divadla a filmové ateliéry. Okouzlující muž s nezaměnitelným jemným hlasem patřil k nejvýraznějším osobnostem české kultury minulého století. Slibně rozjetou kariéru přesto hned dvakrát tvrdě poznamenala nekompromisní srážka s totalitní mocí.
Divadelní prkna místo venkovské katedry
Karel Höger se narodil v červnu 1909. Jeho otci topičovi bylo v té době už pětašedesát let. Společně s o dva roky starším bratrem Rudolfem propadli ochotnickému loutkovému divadlu. Oba později nastoupili na brněnskou Státní konzervatoř. Mladý absolvent učitelského ústavu stál původně před tabulí na školách v Lomnici u Tišnova a v Deblíně. Po vojně volné kantorské místo chybělo a mladík raději přijal stálé herecké angažmá v brněnském Zemském divadle.
Roku 1940 se s maminkou přestěhoval do Prahy rovnou do souboru Národního divadla. Vedle bytu na Letné obýval malostranskou garsoniéru, jejíž vybavení tehdy pečlivě konzultoval se svým dobrým přítelem architektem Františkem Kalivodou. Před filmovou kamerou následně zaujal v mnoha různorodých úlohách od inženýra Prokopa ve snímku Krakatit po arcibiskupa Arnošta z Pardubic. Jeho měkký hlas s lehkým moravským akcentem neodmyslitelně patří k postavě jičínského ševce Rumcajse a spoustě populárních audioknih.
Odbojář se zkaženou pověstí
Hvězdné postavení přineslo za nacistické okupace krutá úskalí. Úřady po vyhlazení osady Ležáky nahnaly umělce v divadle k povinné přísaze věrnosti Říši, přičemž fotograf zachytil Högera na kraji řady s hajlující pravicí. Tento nešťastný okamžik bezprostředně posloužil k velmi rychlému občanskému lynči populární tváře. Herec se přitom jako zpravodajská spojka už v roce 1943 zapojil do utajeného odboje a do terezínského ghetta dvakrát úspěšně propašoval léky pro vězně.
Kromě nebezpečných výjezdů na Zlínsko ukrýval majetek židovské rodiny a tajně financoval lidi s příbuznými v koncentračních táborech. Doložená činnost mu po válce zachránila pověst, opravdový klid ale brzy vystřídaly další problémy s úřady. Kvůli čtení neschválené literatury dostal začátkem padesátých let dvouletý zákaz natáčení a divadlo mu výrazně zkrátilo plat. „Jedním z mých dobrých kamarádů byl Karel Höger,“ zastal se ho v televizním dokumentu po letech kolega Raoul Schránil s obdivem k jeho dokonalé profesionální přípravě.
Výpověď kvůli kolegyni
V soukromém životě spoléhal na druhou manželku Evu Vachkovou. Tu si vzal v roce 1962 po rozvodu s herečkou Zdenkou Procházkovou. Začátkem sedmdesátých let se začal potýkat s kardiovaskulárním onemocněním a trápila ho angina pectoris. Kolegovi Radovanu Lukavskému se svěřil s velkým strachem ze zastavení vysokého pracovního tempa.
Stres enormně prohloubilo napjaté ovzduší v Národním divadle těsně po vyhlášení Anticharty. Když ředitel zneužil podpisový arch souboru k propuštění nepohodlné Vlasty Fabiánové, rozzuřený umělec podal ze solidarity okamžitou výpověď.
Čtvrtého května 1977 zemřel na náhlé selhání srdce pouhé dva dny po tomto drsném střetu. Rozpracované scény ze seriálu Nemocnice na kraji města zůstaly v archivu a roli primáře Sovy narychlo převzal Ladislav Chudík. Televizní tvůrci psali ikonickou postavu přímo pro Högera a její charakterizace by tak ve výsledku vypadala mnohem tvrději. Tělo herce po smrti detailně zkoumali vědci kvůli velmi vzácné a viditelně nesrostlé kosti na čele.
Ve snímku Pokus o vraždu si Karla Högera můžete připomenout v sobotu 18. dubna od 14:30 na ČT1.
