Herečka Zorka Janů, vlastním jménem Zora Babková, měla před sebou slibnou kariéru na stříbrném plátně i divadelních prknech. Její křehká duše těžce nesla život v těsném závěsu za slavnější sestrou Lídou Baarovou. Citlivá dívka toužila po opravdové lásce a pevném diváckém uznání. Dějinné události a krutost vlastních kolegů ji nakonec po válce dohnaly k naprosto zoufalému činu.
Ztráta vysněné role
Janů sdílela s Lídou Baarovou stejné rodiče a luxusní vilu na pražské Hanspaulce. Povahově se obě ženy velmi lišily. Mladší ze sester postrádala sebevědomí a ve společnosti působila velmi nenápadně. Své první umělecké kroky spojila s Voicebandem Emila Františka Buriana a divadelními společnostmi.
Filmoví tvůrci pro ni původně napsali hlavní roli v romantickém snímku Ohnivé léto. Baarová se tehdy musela narychlo vrátit z Německa kvůli zakázanému románku s tamním ministrem propagandy a produkce scénář bleskově upravila v její prospěch. Nadaná umělkyně tak hrála pouze vedlejší postavu nešťastně zamilované dívky končící svůj život skokem z vysoké skály.
Trápení s muži a podlomené zdraví
Hledání životního partnera přinášelo herečce pouze další velká zklamání. Její první velkou láskou se stal ve Zlíně spisovatel František Kožík. Zadaný muž tehdy čekal s manželkou rodinu. Marnost tohoto vztahu dívku uvrhla do hlubokých depresí vyžadujících pobyt v nervovém sanatoriu ve Vráži. Později navázala vztahy s kritikem Antonínem Brousilem nebo s Karlem Högerem. Kvůli nešťastné lásce k divadelnímu režisérovi Františku Salzerovi se dokonce pokusila otrávit velkým množstvím prášků.
Duševní strádání se začalo velmi brzy projevovat na celkovém fyzickém stavu. Herečka se neustále potýkala s obrovskými pocity méněcennosti a držela kvůli nim mimořádně přísné diety. Někdy za celý den snědla pouze jedinou salátovou okurku. Tělo sužované nedostatkem potravy a silnými migrénami rychle sláblo. Na divadelním jevišti ze sebe vydávala naprosté maximum a dokázala odehrát desítky repríz náročných dramatických rolí. Skutečnou příčinu extrémní tělesné vyčerpanosti odhalili lékaři až po tragické smrti. Výsledky vyšetření jasně ukázaly zákeřnou leukémii.
Trest za jméno a zavřené dveře
Konec války znamenal pro rodinu Babkových naprostou katastrofu. Janů se s nacistickou ideologií nikdy neztotožňovala a protižidovské akce naprosto otevřeně odmítala. Její příjmení a adresa však pro poválečnou společnost představovaly jasný terč. Matka zemřela na infarkt přímo při policejním výslechu a otci museli lékaři kvůli zhoršenému zdraví amputovat nohu. Baarová skončila ve vězení pro podezření z kolaborace. Starost o invalidního otce ve velkém domě zůstala na bederách mladší dcery.
Milované divadlo znamenalo pro utrápenou ženu poslední záchytný bod a smysl života. Vedení Městských divadel pražských s ní na konci sezony rozvázalo pracovní poměr. Při pokusu přijít na běžnou zkoušku do Komorního divadla jí tehdejší ředitel Václav Vydra starší fyzicky zatarasil cestu. Svůj krok odůvodnil tím, že příbuzná odsouzené ženy mezi slušné české herce nepatří. Ostatní lidé na chodbě celému výstupu pouze nečinně přihlíželi. Vyděšené kolegyně se z obav o vlastní osud nikdo nezastal.
Zoufalý pád na kamenné schody
Po krutém odmítnutí se stáhla do naprosté izolace a definitivně vzdala jakýkoliv boj o budoucnost. Nejprve se pokusila otrávit vypitím benzinu. Otec ji tehdy dokázal s vypětím sil zachránit a plánoval pro ni další léčebný pobyt v sanatoriu. Březnové ráno roku 1946 invalidní tatínek vyvedl dceru do prvního patra do koupelny. Slabá dívka neustále opakovala svou touhu po absolutní čistotě. Otec se vrátil do kuchyně a koutkem oka zahlédl podivný stín za oknem. O pár minut později dopadlo tělo z balkonu vily přímo na pískovcové schody. Krátce po pádu svým vážným zraněním podlehla. Byo jí pouhých 24 let.
.jpg){kind=link}