Dnes je to přesně 26 let, pamatujete? Ten moment, kdy se vteřinová ručička dotkla dvanáctky a celý svět zatajil dech. Silvestr 1999 měl být totiž poslední nocí moderní civilizace. Místo apokalypsy přišla jen kocovina a účet za stovky miliard dolarů. Byla hrozba Y2K skutečná, nebo šlo o největší marketingový trik v dějinách IT?
Hysterie za 600 miliard dolarů
Poslední dny roku 1999 připomínaly scénář béčkového katastrofického filmu. Lidé v supermarketech nevykupovali šampaňské, ale balenou vodu, konzervy a baterky. Média nás masírovala zprávami o tom, že počítače nedokážou přečíst dvě nuly na konci letopočtu a vrátí nás v čase do roku 1900. Výtahy se měly zastavit mezi patry, kardiostimulátory selhat a jaderné hlavice samovolně odjistit.
Tváří této paniky se stal Peter de Jager, kanadský inženýr, který o problému mluvil s takovou naléhavostí, že ho poslouchal i americký Kongres. Varoval jasně. „Počítačová komunita míří k události ničivější než autonehoda,“ řekl de Jager a stal se prorokem zkázy. Firmy i vlády ho poslechly. Globální náklady na „opravu“ dvou číslic se odhadují na 300 až 600 miliard dolarů. To je částka, za kterou byste dnes postavili několik jaderných elektráren.
Když hodiny odbily půlnoc, nestalo se téměř nic. V Americe se na webu námořní observatoře na chvíli objevil rok 19100 a v Gambii vypadl proud. To bylo vše. Žádný digitální armagedon. Peter Guyton, ředitel IT ve Fuji Medical System, to tehdy shrnul s brutální upřímností. „Prostě jsme vyhlásili vítězství, i když si nemyslím, že nějaký boj proběhl,“ uvedl pro Computerworld.
Y2K, Zemanova vláda a strach z Temelína
V České republice jsme měli vlastní specifika. Zatímco svět řešil letadla, my jsme s obavami sledovali jižní Čechy. Jaderná elektrárna Temelín byla v té době strašákem číslo jedna. Všichni se ptali, zda reaktory poznají, že už není 20. století. Banky pro jistotu omezovaly provoz bankomatů a doporučovaly lidem, aby si vybrali hotovost předem.
Česká politika reagovala typicky zpomaleně. Vláda Miloše Zemana začala situaci řešit na poslední chvíli. „Řešení problematiky roku 2000 je nutné věnovat maximální pozornost, neboť jen tak je možné eliminovat vážná rizika,“ stálo v usnesení vlády z léta 1999. Média ale situaci nepodceňovala a sázela na jistotu. „Na Silvestra proto radši běžte po schodech, jinak můžete skončit uvězněni v mezipatře v některé luxusní zdviži,“ napsal tehdy týdeník Euro.
Nakonec i u nás zvítězil zdravý rozum a technika. Temelín přešel do nového milénia bez mrknutí oka. Jediný reálný dopad tak pocítili daňoví poplatníci. Odhady nákladů na úpravy státních systémů v Česku se pohybovaly kolem 15 až 20 miliard korun. Peníze, které zmizely v kapsách IT firem a konzultantů, už nikdo nikdy neviděl.
Pojistka nebo podvod století?
Dnes, o 26 let později, se na Y2K díváme s úsměvem. Byl to ale skutečně podvod? Odborníci se dodnes přou. Jedna skupina tvrdí, že katastrofa nenastala právě proto, že se investovaly miliardy do opravy kódů. Druhá skupina, ta cyničtější, oponuje, že moderní hardware by si s datem poradil i bez drahých záplat.
Pravda bude někde uprostřed. Jisté je, že Y2K stvořilo moderní IT byznys. Firmy zjistily, že jsou na počítačích životně závislé, a začaly do nich sypat peníze. Paradoxně jsme dnes zranitelnější než tehdy. Zatímco v roce 1999 hrozilo, že se splete kalendář v bance, dnes stačí jeden špatný update bezpečnostního softwaru a zastaví se letadla po celém světě, jak nám nedávno ukázal globální výpadek CrowdStrike. Apokalypsa tehdy nepřišla. Možná jen čeká na lepší příležitost.
