I když se mluví hlavně o té první z roku 1419, bylo pražských defenestrací hned několik. Ta první vedle postupně až k husitským válkám, další přišly v letech 1483 a 1618. Poslední zase rozpoutala české stavovské povstání a následně třicetiletou válku. Ve všech případech se současně jednalo o symbolickou akci, jen jedna se ale obešla bez obětí. Jak to během první defenestrace probíhalo?
Chronologie a význam
Dle data konání se dají všechny tři označit celkem pohodlně jako první, druhá a třetí. Často se však dle Českého královského institutu vyskytuje i verze, která druhou z roku 1483 počítá až jako třetí, jako druhou pak poslední z roku 1683. Důvodem je, že historici tu druhou berou jako nepříliš významnou.
Samotný pojem defenestrace je složením latinské předložky „de“, tedy „z“ či „pryč“ a „fenestra“ pro okno. Dle některých výkladů se vnucuje i německé „das fenster“.
Kališníci versus Habsburci
Neznámější první pražská defenestrace vyjádřila reálný odpor českých protestantů neboli kališníků vůči úřadující habsburské dynastii složené z katolíků. Důvod byl prostý – snahy Habsburků o omezení náboženských svobod. Dne 30. července 1419 se proto v Chrámu Panny Marie Sněžné sešli a vydali se k Novoměstské radnici.
Osvobození kolegů
Dle jednoho z výkladů tam původně chtěli jen osvobodit vězněné souvěrce. Nakonec ale došlo k tomu, co bychom dnes dle litery zákona označili jako útok na veřejného činitele. Jak uvádí soudobý český spisovatel Vavřinec z Březové, zúčastnil se akce i přímo Jan Žižka z Trocnova.
Masakr pražských konšelů
„Byvše nabodnuti na oštěpy a kopí rozlíceného lidu a rozsápání, poskytovali konšelé hrozné divadlo.“ Tak popisuje událost Eneáš Piccolomini, který se v budoucnu stane papežem Piem II. Dohromady za sebou střetnutí nechalo asi třináct obětí. Z oken Novoměstské radnice bylo tehdy svrženo deset až patnáct osob.
Jakmile se zvěst dostala ke králi Václavu IV., rozzuřil se. Dává se to většinou do souvislosti s jeho smrtí o několik týdnů později. Paradoxně nejhorší byla třetí defenestrace z roku 1618, kde byli vyhozeni jen dva místodržící s písařem. Přežili díky měkkému dopadu na stráň plnou odpadků, šlo ale o počátek stavovského povstání a třicetileté války.
Kulminace společenské bouře
Předchozí vývoj komentuje pro Český rádio historička Eva Doležalová z Historického ústavu Akademie věd ČR: „Předcházel jí poměrně bouřlivý vývoj, který započal pravděpodobně už upálením Mistra Jana Husa v roce 1415. Lid byl nespokojený. Nešlo přitom jen o upálení Jana Husa, ale o stále probíhající církevní reformu a o to, zda je přijímání z kalicha potřebné k dosažení spásy.“
„Bezprostředně tomu předcházelo to, že do Čech začaly přicházet výnosy kostnického koncilu, výnosy nového papeže Martina V., které vyzývaly Čechy, aby okamžitě zanechali kacířství, tedy právě onoho přijímání z kalicha, a podpory Jana a učení Johna Viklefa,“ dodala ještě Doležalová.
Eskalací bylo hlavně osobní vložení se římského krále Zikmunda Lucemburského. Ten svého bratra upomínal, aby zakročil proti kacířům. Zlomem pak vyhlášení interdiktu nad Prahou pražským arcibiskupem Konrádem z Vechty. Byly zakázány svátostné úkony, pro středověkého občana naprostá katastrofa.
Zdroje: KudyZNudy, CeskyKralovskyInstitut, CeskyRadio
