Pro dítě i jeho rodiče existuje v životě spousta „poprvé“ a nástup do školy je jedním z nejvýraznějších milníků. Za posledních pět dekád se způsob prvního školního dne změnil hned několikrát. Odráželo to společenskou atmosféru, vývoj vzdělávacího systému i nepsané tradice. Jak to vypadalo od normalizačního Československa po současnost?
Normalizační ČSSR
Rok 1974 byl za minulého režimu ve znamení výrazné školské reformy, která se výrazně podepsala na celé vzdělávací struktuře. Strategičtí plánovači sjednotili na středních školách osnovy, základní školní docházka byla zkrácena na osm let. Šlo o jednu ze složek širších společenských změn normalizačního období, kdy cílem byla unifikace.
Od revoluce po současnost
Současný systém je decentralizovaný, povinná docházka je devět let, maximem je konec roku, kdy dítě dosáhne sedmnácti. Škola začíná tradičně 1. září, záleží ale na kalendáři. Například v roce 2024 to bylo druhého kvůli víkendu. Školy dnes disponují výraznou autonomií jak při tvorbě osnov, tak i metodice jejich provádění. Změna školy je tak kolikrát změnou po všech stránkách – od soukromých po například církevní.
Ideologické zabarvení
Normalizace se podepsala na silně formalizovaném a ideologicky zabarveném zahájení roku. I když i dnes zahajují ředitelé školní rok svým proslovem, tehdy bylo nevyhnutelnou součástí zmínění budování socialismu a chvála vedoucí úlohy strany. I dnes se rodiče a děti oblékají na tento ten slavnostněji, tehdy šlo však o společenskou nevyhnutelnost.
Prvňáci dostávali za minulého režimu unifikované učebnice a pomůcky hradil stát. Vše bylo silně určováno vedením, jakákoli odchylka prakticky neexistovala. Nejen kvůli nařízením, ale také absencí výběru.
Současnost, individualita, rozmanitost
Od revoluce je první školní den pro dítě především seznámením s novým prostředím. O výuce nelze někdy mluvit ani první týdny školy, protože vše se teprve „ustaluje“. Zvláštních tradic ve srovnání s jinými státy nemáme mnoho. Dle webu Srovnator se v příhraničních oblastech občas objevuje německá tradice kornoutu sladkostí, jde však spíše o výjimečný úkaz.
Zažitou tradicí je délka „výuky“ nejdéle hodinu, přičemž jde o představení učitelky, prostředí a spontánní seznamování samotných dětí. Některé školy navštíví v tento den lokální či vládní politik, případně přímo prezident. Dětem většinou popřeje hodně úspěchů a sil, předává drobné dárky.
Od centralizace k rozdrobení
Nejvýraznější změnou proti minulému režimu tak zůstává přechod od politicky nařízené a přísně kontrolované centralizaci a jednotnosti k odlišnému nastavení prakticky každé školy. Sametová revoluce přinesla akademickou svobodu, soukromé školství i různé hybridní formy. Školství v roce 1974 mělo za úkol vychovávat „vzorného socialistického občana“ a eliminovat veškeré odchylky. Dnes je cílem individuální rozvoj a dosahování osobního maxima.
Odraz v kultuře
„Jmenuji se Igor Hnízdo.“ Legendární větou z filmu Obecná škola se v roli kantora představil Jan Tříska. Dramatické i komediální snímky ze školních lavic u nás mají dlouhou a silnou tradici. Z nejznámějších připomeňme Troškovu Botu jménem Melichar, Pětku s hvězdičkou Miroslava Balajky nebo československý seriál My všichni školou povinní.
V roce 2019 na sebe upozornil krátkometrážní krimithriller #martyisdead upozorňující na školní rizika kyberšikany a sociálních sítí obecně.
Zdroje: Finance, StatniSprava, Srovnator, CSFD
