Přesně 25. května 1872 začalo odpoledne nad středními a západními Čechami docela obyčejnou dešťovou přeháňkou. Během pouhých devadesáti minut se ovšem z nebe spustila přírodní katastrofa zcela nevídaných rozměrů. Rozvodněné řeky Berounka, Vltava i na první pohled drobná říčka Blšanka smetly celá údolí a zničily desítky vesnic. Extrémní jarní srážky zanechaly v krajině nesmazatelnou stopu a vzaly stovky lidských životů.
Voda z protržených rybníků zaplavila údolí
Liják nabral nad Plzeňskem neuvěřitelnou intenzitu a do srážkoměrů spadlo ohromujících 237 milimetrů vody. Obloha se zatáhla a prudký přívalový déšť rychle nasycoval půdu na hranici její kapacity. Takové množství srážek způsobilo takřka okamžitý kolaps okolní krajiny a zvednutí hladin všech menších toků.
Hráz velkého rybníka v Mladoticích nevydržela obrovský nápor a nashromážděná voda se začala kaskádovitě valit směrem k dalším vesnicím. Velká voda zformovala novou vodní plochu dodnes známou jako Odlezelské jezero.
Rozbouřená Berounka postupně zaplavila Novou Huť pod Nižborem, Strakonice, Rakovník a samotný Beroun. Tamní obyvatelé se ocitli uvězněni pod dvoumetrovou hladinou ledové vody. Nad rozlehlou zatopenou plání vyčnívaly pouze kostelní věže a vrcholky těch nejvyšších kamenných budov. Velká voda zcela odřízla zasažené oblasti od okolního světa a zničila naprosto veškeré dopravní i komunikační spojení.
Obyvatelé hlavního města hrozbu dlouho podceňovali a zprávy o blížící se vlně vnímali spíše s rezervou. Kolem půlnoci však dravá Vltava dorazila do centra Prahy a naplno zasáhla čtvrti blízko řeky jako Podskalí. Průtok tehdy přesáhl hodnotu 3300 metrů krychlových za sekundu. Pražané zpočátku rozsah tragédie ve středních Čechách pouze odhadovali podle množství trosek a uhynulých zvířat přinášených silným proudem.
Nenápadná říčka v roli zkázy
Extrémní počasí těžce zasáhlo také oblast Podbořanska a Žatecka. Obyčejně klidná říčka Blšanka se rázem proměnila v obrovskou dravou masu. Během pouhých několika desítek minut stoupla její hladina o neuvěřitelných několik metrů. Lidé museli reagovat naprosto okamžitě a bez rozmyslu utíkali do vyšších poloh s minimem osobních věcí.
Vydatný déšť doprovázelo silné krupobití, lokální tornáda a mohutné sesuvy podmáčené půdy. Voda kompletně zničila velmi cennou zemědělskou půdu včetně rozsáhlých tradičních chmelnic. Těžké rány utrpěly obce Holedeč, Libořice, Měcholupy, Kryry a Blšany. Samotné Žatecko po opadnutí vody hlásilo jasně nejvyšší počty utopených hospodářských zvířat ze všech postižených okresů.
„Blesková povodeň na Blšance tak proběhla trochu ve stínu události v nejvíce postiženém povodí Berounky,“ vysvětlil odborník Jan Šrejber z Českého hydrometeorologického ústavu. Moderní výpočty ukázaly odhadovaný průtok přesahující 350 metrů krychlových za vteřinu. Autentické povodňové značky v obci Železná leží i po více než sto padesáti letech několik metrů nad běžným korytem toku.
Smutná svědectví z dobového tisku
Počet utonulých lidí vystoupal do mimořádných a velmi tragických čísel. Oficiální historické zprávy uvádějí celkem 337 mrtvých v Berouně, Praze a přilehlých vesnicích. Severnější oblast přidala k této hrozivé bilanci dalších více než sto nalezených obětí. Skutečné konečné číslo bylo s velkou pravděpodobností ještě mnohem vyšší, protože těla mnoha pohřešovaných osob jejich blízcí nikdy neobjevili a nemohli je tak řádně pohřbít.
Tisk přinášel velice podrobná svědectví z těch nejvíce zničených míst. „Neznáme posud než několik zoufalých výkřikův z oněch krajů,“ popisovaly tehdejší beznadějnou situaci Národní listy na konci onoho osudného května. Redaktoři velmi citlivě zachytili konkrétní osudy objevené v nánosech bahna. Záchranáři v troskách domů nacházeli matky pevně svírající své malé děti nebo manželské páry spojené v úplně posledním pevném objetí.
Zástupci dnešních odborných institucí upozorňují na zjevnou podobnost této události s moderními živelnými katastrofami. Podobným silným srážkám s takto okamžitým nástupem nelze podle nich efektivně zabránit ani za pomoci těch nejmodernějších varovných systémů. Lidé v okolí zasažených řek by dnes museli reagovat naprosto stejně jako obyvatelé v devatenáctém století.
