Únorová noc roku 1968 zapsala středočeské Vonoklasy navždy do temné historie československé kriminalistiky. V plamenech rodinného domu a ledové vodě místní studny tehdy vyhasly dva lidské životy a oficiální místa dospěla k velmi rychlému závěru o pachateli – otci. Od hrůzného činu uplynulo přesně šedesát let a novodobí experti na biomechaniku přinášejí na celou záhadu zcela odlišný pohled.
Ohnivé peklo a mrtvá těla
Hasiči dorazili k rozsáhlému požáru rodinného domu 13. února ráno. Uvnitř doutnajícího stavení objevili bezvládné tělo Marie Jelínkové se smrtelným zraněním hlavy způsobeným tupým předmětem. Pachatel po útoku rozlil hořlavinu a systematicky zničil také desítky ovocných stromků na zahradě. Záchranáři následně učinili další hrůzný nález na dně sedm metrů hluboké studny, kde plaval utopený Stanislav Jelínek starší s hlubokou řeznou ranou na levém zápěstí.
Třetího člena rodiny objevili policisté ve vedlejší vesnici. Stanislav Jelínek mladší byl těžce podchlazený a po těle měl několik povrchových řezných ran. Mladý muž po převozu do psychiatrické léčebny opakovaně měnil své výpovědi a vyšetřovatelům předkládal rozporuplné verze celé události. Zpočátku svaloval vinu na sousedy z okolí, se kterými uzavřená rodina vedla dlouhé roky vyhrocené spory.
Fyzikální anomálie u výslechu
Kriminalisté případ neobvykle rychle uzavřeli s jednoznačným závěrem. Otec podle nich zabil svou manželku v záchvatu hluboké deprese a donutil vlastního syna ke skoku do ledové vody. Vzápětí skočil za ním, mladík ovšem s vypětím všech sil dokázal po kluzké stěně vyšplhat zpět na povrch a utéct.
Právě tato historka budí u současných odborníků největší pochybnosti. Přeživší syn od dětství trpěl následky mozkové obrny a měl trvale a částečně ochrnutou pravou nohu i levou ruku. Vylézt z úzké a vlhké studny by představovalo enormní fyzický výkon i pro zcela zdravého a silného sportovce. Vyšetřovatelé z dob komunistického režimu přesto tento neuvěřitelný příběh přijali jako fakt.
Moderní experti přepisují historii
Výrazný zlom v chápání starého případu přinesl rozsáhlý znalecký posudek pod vedením experta na biomechaniku Jiřího Strause. Počítačové simulace a praktické experimenty potvrdily naprostou nereálnost původního policejního scénáře. Pokud by do stísněného prostoru studny skutečně spadla dvě dospělá těla, v průběhu pádu by se nutně srazila.
Padající otec by lezoucího syna fungujícího jako pomyslný špunt bezpečně srazil zpět pod vodní hladinu a vlastní vahou by ho utopil. Popisovaný zápas ve vodě představuje z pohledu fyzikálních zákonů absolutní utopii. Tyto novodobé závěry logicky otevírají reálnou možnost, že skutečným pachatelem dvojnásobné vraždy byl celou dobu právě mladší Jelínek.
Zásah tajné služby
Odborníci mají pro bleskové uzavření případu zajímavé vysvětlení spojené s tajnými službami. Přeživší mladík byl vynikající jaderný fyzik a chemik. Znalecké zkoumání přineslo logickou teorii, že o jeho osobu projevila zájem tehdejší Státní bezpečnost pro vývoj utajovaných zbraní. Tomuto scénáři nahrává synův další životní osud, protože strávil celých deset let na vojenské základně v Orlických horách. Tam pracoval na látkách zachraňujících život při nasazení bakteriologických zbraní a skutečnou pravdu o vraždě rodičů si vzal do hrobu v roce 2002.
Dům odkoupil vzdálený příbuzný
„Tady už není nic, jak bylo,“ řekl pro Blesk.cz před lety současný majitel parcely Miloslav Pohořalý. Vzdáleného příbuzného podle svých slov nikdy neviděl a získal jen zdevastovanou ruinu. „Dům jsem koupil jako spáleniště, byly tu trosky. Postavil jsem ho znova a vlastníma rukama,“ vysvětluje s tím, že zlikvidoval i původní dějiště tragédie.
„Studna tu už taky není, zasypal jsem ji a stromky vysázel nové.“ Temná historie místa ale dál přitahuje nezvané zvědavce. „Jsou takoví, co nám lezou na zahrádku, nedovolí se, neptají se. Hodně to unavuje a zlobí, hlavně v létě. Chceme mít klid,“ postěžoval si Pohořalý pro Blesk.
