V srpnu 1975 nalezla policie v letňanském lesíku tělo mladé ženy. Kvůli pokročilému rozkladu nedokázali vyšetřovatelé oběť identifikovat a případ na konci roku odložili. Zvrat přinesl po čtyřech letech nový detektiv, zpráva meteorologů a metoda, která na základě lebky zrekonstruovala podobu zavražděné.
Chladné místo zmátlo soudní lékaře
Mrtvé ženské tělo leželo v lesíku Bažantnice v katastru pražských Letňan. Nález z 21. srpna 1975 neposkytl policii žádné doklady. Tělo bylo nahé. Oděvy oběti se našly rozházené na hřbitově v Ďáblicích vzdáleném asi kilometr od místa činu. Následná expertiza potvrdila shodu nalezených vlasů.
Podle pitvy zemřela žena ve věku osmnáct až jednadvacet let na udušení. Svědčily o tom krevní výrony a překrvení sleziny. Soudní lékaři odhadli dobu smrti na dva až čtyři týdny před nálezem, přičemž vycházeli z vývojového stadia larev hmyzu.
Kriminalisté postupně prověřili a vyloučili sedm pohřešovaných žen. Koncem roku 1975 bylo trestní stíhání přerušeno. Případ převzal v roce 1979 detektiv Rudolf Čížek a vyžádal si hydrologický a meteorologický posudek místa činu pro období od května do srpna 1975.
Zpráva odhalila fakt, že průměrná teplota vzduchu na místě byla až o 4,5 °C nižší a vlhkost o 28 % vyšší, než vyšetřovatelé předpokládali. Podle soudní znalkyně mohlo toto mikroklima výrazně zpomalit posmrtné změny. Vražda se tak mohla odehrát i o dva měsíce dříve.
Model lebky odhalil laborantku
Běžná metoda superprojekce, která porovnává lebku s fotografií, u případu selhala. Portrétní fotografie ze 70. let 20. století zachycovaly osoby s mírně pootočenou hlavou, což znemožňovalo přesné srovnání.
Detektiv Čížek proto využil metodu vědce Gerasimova. Profesorka Tittelbachová z Karlovy univerzity podle ní vypočítala sílu měkkých tkání a přímo na lebce vymodelovala obličej. Známý kadeřník Matuška následně portrét doplnil o typické dobové účesy v hnědé barvě, která odpovídala vlasům z místa činu.
Upravený portrét zveřejnila média. Policii se na jeho základě ozval student, kterému obličej připomínal jeho lektorku jazyků. Zjistilo se, že jde o devatenáctiletou Marii, laborantku z Psychiatrické léčebny v Bohnicích. Ta zmizela začátkem května 1975.
Pronásledování v chrámovém sboru
Marie zpívala v pražském chrámovém sboru, kde se seznámila s pětašedesátiletým důchodcem. Muž devatenáctiletou dívku pronásledoval a čekal na ni před prací. Podle výpovědi její bývalé kolegyně ji pod záminkou koupě domu odvezl na Moravu, kde ji měl zná*ilnit. Vyhrožoval jí i zabitím.
Svědkyně dále policii uvedla, že pod různými záminkami pozval Marii na chatu do Klánovic. Když opět odmítla sexuální styk, svázal ji a škrtil. Následně si sám uvázal provaz s tím, že se oběsí. Dívka mu pod tlakem musela slíbit sňatek.
Zrada, odplata a mrtvý podezřelý
Podezřelý F. měl za sebou rozsáhlou kriminální minulost. V roce 1941 postřelil na nádraží svou tehdejší partnerku, za což dostal pětiletý podmíněný trest. Své dvě manželky dlouhodobě týral, bil a škrtil. Další žena jeho chování nahlásila a v roce 1970 čelil stíhání pro týrání a omezování osobní svobody. Okresní soud v Blansku na něj nevydal příkaz k dodání do vazby.
Za smrt Marie nebyl nikdy odsouzen. Tři dny po její vraždě v květnu 1975 spáchal sebevraždu oběšením. Mezi jeho věcmi našla policie patnáct tisíc korun a fotografii venkovského domu. Na zadní straně snímku stál nápis: „zrada, odplata, spadla klec!!!“
Z trestního pohledu zůstává případ formálně otevřený, protože mrtvého člověka nelze odsoudit. V 90. letech 20. století provedli kriminalisté novou počítačovou superprojekci. Moderní technologie potvrdily stoprocentní shodu nalezené lebky s fotografií devatenáctileté Marie.
