Ve středu uplyne 206 let od narození Boženy Němcové, jejíž soukromý život zůstává plný kontroverzí a bolesti. Autorka Babičky čelila hluboké finanční tísni i brutalitě manžela, kterou řešila útěky do náruče výrazně mladších partnerů. Spisovatelka prožila dramatický osud, který definitivně ukončila předčasná smrt v chudobě a vyčerpání.
Manželství jako obchodní transakce
Když stála sedmnáctiletá Barbora Panklová, jak se Němcová za svobodna jmenovala, před oltářem s Josefem Němcem, o lásce nemohla být řeč. Šlo o pragmatické rozhodnutí matky, která chtěla dceru zaopatřit. O patnáct let starší finanční strážník se jevil jako solidní partie, ale povahově se minuli o světelné roky. Josef byl úředník vyžadující řád, teplé večeře a poslušnost. Dostal však ženu, která postrádala smysl pro hospodaření, zato oplývala intelektem, který ho dráždil.
Vzájemné soužití se brzy změnilo v bojiště. Němcová časem na manželovy výtky reagovala ostře, což cholerického Josefa přivádělo k zuřivosti. Fyzické napadení nebylo v jejich domácnosti výjimkou. Spisovatelka o brutalitě svého muže psala otevřeně v korespondenci, kde si nebrala servítky.
Situace gradovala s postupujícím věkem a zhoršující se finanční situací rodiny. V jednom z dopisů Vojtěchu Náprstkovi z roku 1861 popsala zoufalou realitu: „Tlouk mě, až jsem modrá byla, a kopal, až jsem na zemi ležela, a přitom mi nadával.“ Tento vztah, poznamenaný neustálým stěhováním po celém Rakousku-Uhersku a policejním dohledem kvůli jejich vlastenectví, neměl šanci na přežití.
Útěky k intelektuálům a studentům
Citové chladno doma kompenzovala Němcová jinde. Hledala muže, kteří by ji převyšovali duchem, nikoliv hodností v úřadě. Její milostný život byl na tehdejší poměry až pobuřující. Nešlo o nevinné platonické vztahy, ale o intenzivní vzplanutí, která často mířila k mužům výrazně mladším. Básník Václav Bolemír Nebeský nebo lékař Jan Helcelet patřili k těm, u nichž hledala pochopení i místo v posteli.
Největší pobouření pražské společnosti však vyvolal její vztah s Hanušem Jurenkou. Student medicíny byl o jedenáct let mladší než slavná spisovatelka a dokonce bydlel v bytě Němcových. Josef Němec tuto situaci snášel jen se skřípěním zubů.
Románek s Jurenkou nakonec ukončil zásah jeho rodičů. Ti nehodlali přihlížet, jak si jejich syn ničí kariéru vztahem se vdanou matkou čtyř dětí, a donutili ho Prahu opustit. Pro Němcovou to byla další rána, která jen prohloubila její samotu a frustraci.
Původ zahalený tajemstvím
Otazníky se však nevznáí jen nad jejím koncem, ale i nad samotným začátkem. Oficiálně se narodila jako dcera kočího Johanna Pankla a služky Terezie Novotné. Její vzhled, chování a privilegovaný přístup ke vzdělání u vévodkyně Zaháňské však dlouhodobě živí spekulace o šlechtickém původu. Historici i laická veřejnost často pracují s teorií, že mohla být nemanželským dítětem kněžny Zaháňské a knížete Metternicha, případně jiného vysoce postaveného aristokrata.
Genetické testy DNA, které proběhly v minulých letech na vzorcích jejích vlasů, sice některé teorie zpochybnily, ale stoprocentní jistotu nepřinesly. Tajemství svého zrození si tak autorka Babičky odnesla do hrobu. Právě tato nejasnost dodnes přitahuje badatele, kteří se snaží vysvětlit, kde se v dceři služky vzala taková noblesa a intelektuální kapacita.
Smrt v bídě a dluzích
Závěr života Boženy Němcové připomínal spíše sociální drama než životopis národní umělkyně. Po smrti milovaného syna Hynka, který podlehl tuberkulóze, se její svět zhroutil. Manžel přišel o práci, penze byla mizivá a spisovatelka se ocitla v naprosté chudobě.
Byla nucena psát ponižující dopisy přátelům a mecenášům, ve kterých doslova prosila o peníze na jídlo a léky. Sama trpěla vážnými zdravotními problémy, pravděpodobně rakovinou dělohy kombinovanou s tuberkulózou. Když 21. ledna 1862 zemřela, bylo jí pouhých jednačtyřicet let.
Teprve její smrt vyvolala vlnu solidarity, která však přišla pozdě. Nákladný pohřeb, který se stal národní manifestací, zaplatili sbírkami ti samí lidé, kteří ji za života nechali živořit.
O osudech dalších osobností si můžete přečíst ZDE.
