Návštěvníci portugalského panství Quinta da Regaleira většinou přijíždějí obdivovat zdobnou architekturu a upravené zahrady. Původní majitel António Augusto Carvalho Monteiro tu ovšem na počátku dvacátého století vytvořil docela jiný svět s mnohem hlubším významem. To skutečné tajemství celého pozemku nechal vyhloubit pod zemí v podobě devítipatrové obrácené věže. Její vlhké kamenné schody nikdy nepoznaly vodu, zato pamatují tiché kroky mužů se zavázanýma očima a mečem v ruce.
Místo projevů mystiky
António Augusto Carvalho Monteiro zakoupil pozemky ve veřejné dražbě v roce 1893. Na pomoc s přestavbou si přizval italského architekta a scénografa Luigiho Maniniho. Společně vybudovali sídlo protkané gotickou, maurskou i renesanční architekturou. Stavební práce skončily kolem roku 1911 a daly vzniknout zahradě plné křesťanské a pohanské symboliky. Největší pozornost však přitahují dvě podzemní struktury, které nikdy nesloužily k uchovávání vody.
Hlavní iniciační studna klesá do hloubky sedmadvaceti metrů. Skládá se z devíti pater schodišť o patnácti schodech. Okultisté vidí v tomto uspořádání odkaz na devět kruhů pekla z Dantovy Božské komedie. Jiné výklady spojují patra s devíti původními zakladateli řádu templářů. Na samotném dně leží podlaha z růžové a krémové žuly vyskládaná do tvaru kompasu s templářským křížem uprostřed.
Cesta k vnitřnímu probuzení
Právě v tomto prostředí s vlhkými zdmi pokrytými mechem se odehrávaly složité ceremoniály zednářských organizací. Kandidát na přijetí do bratrstva začínal svou zkoušku na samém vrcholu schodiště. „Uchazeč dorazil na okraj studny se zavázanýma očima,“ popsal britské stanici BBC historik João Rodil. Novic netušil, jaké nástrahy ho čekají. S mečem přitisknutým k hrudi sestupoval krok za krokem do úplné tmy na dně.
Cesta dolů představovala symbolický vstup do podsvětí. Dole musel budoucí bratr projít temným bludištěm podzemních chodeb a sám si najít správný směr. „Jednalo se o iniciační proces v tradici křesťanského templářského zednářství,“ vysvětlil historik pozadí rituálů. Hlavní myšlenkou bylo překonání strachu a znovuzrození do světla poznání.
Poslední krok nad vodní hladinou
Úspěšný průchod temnotou končil u Východní jeskyně. Uchazeč vystoupil na denní světlo poblíž Jezírka s vodopádem. Přes vodní plochu vedly ploché kameny, po kterých musel novic opatrně přejít. Tento úkol odkazoval na biblický motiv chůze po vodní hladině. Po zdolání jezírka zamířil budoucí člen řádu do kaple. V tamní podzemní kryptě ho ostatní bratři oficiálně přivítali mezi sebou.
Druhá studna na pozemku, známá jako nedokončená, má mnohem hrubší rysy. Chybí v ní zdobné sloupy nebo jemně opracované klenby a působí spíše prehistorickým dojmem. Podle odborníků měla zřejmě sloužit jako další stupeň iniciační cesty. Budovatelé ji ovšem nikdy nestihli uvést do konečné podoby. Její chodby se přirozeně napojují na stejný podzemní labyrint.
Útočiště před královským hněvem
Spojení Sintry s templáři sahá hluboko do minulosti. Vojenský mnišský řád vznikl ve dvanáctém století za účelem ochrany poutníků na cestě do Svaté země. Francouzský král Filip IV. se u rytířů těžce zadlužil a ve snaze vyhnout se splácení je obvinil z kacířství. Papež Klement V. organizaci oficiálně rozpustil v roce 1312 a mnoho jejích členů skončilo na popravišti.
Portugalsko se k nim zachovalo naprosto odlišně. Král Afonso I. rytířům daroval pozemky a hrady k obraně území. Vystavěli zde například dodnes stojící pevnost známou jako Maurský hrad. Majetek zrušených templářů převzal nově založený Kristův řád a plynule navázal na jejich činnost. Carvalho Monteiro si byl této silné místní tradice velmi dobře vědom a rozhodl se na ni ve své zahradě trvale odkazovat. Na místě bývalého templářského kláštera dnes stojí i nedaleký slavný palác Pena s ohromující barevnou fasádou.
.jpeg){kind=link}