„Od severu vítr duje, Bůh ať zemi ochraňuje. To Vikingové přijíždí…“ zpívá v písni Vikingové folková skupina Asonance. Velmi důležitou součástí života Vikingů byly lodě. Nešlo přitom jen o prostý nástroj přepravy, ale i prestižní majetek vlastníka a kapitána. Vynikající plavidla a metody plavby dovolovaly Vikingům tři základní typy cestování.
Obchod, průzkum, dobývání
Existovaly v zásadě tři typy tehdejších výprav. Za obchodem, za průzkumem a za dobýváním nových území. Vikingská loď byla ve své době asi největším technickým a současně i uměleckým vrcholem tzv. temného středověku v Evropě. Nejznámějším typem je drakkar, dlouhá říční i námořní loď.
Hned v závěsu byl Knórr, obchodní typ plavidla. Stavěním lodí se tento národ proslavil a není se čemu divit. Právě Vikingové zvládali v té době i zaoceánské plavby přes Atlantik. Obrovskou výhodou pro ně byla absence potřeby přístavu. Flotila totiž dokázala zastavit u kterékoli pláže nebo jen trochu normálního pobřeží.
Příběh drakkaru
Šlo o čistokrevnou závodní vlečnou loď, obvyklá délka byla 25 metrů. V obou bočních stěnách byly otvory pro vesla, stupňovitý stěžeň uprostřed pak nesl jednu čtvercovou či obdélníkovou plachtu. Oba faktory poskytovaly drakkaru rychlost a současně vynikající možnosti manévrování.
Protože měly současně mělký ponor, mohly se pohybovat i říčními koryty. Typickou posádku tvořilo šestnáct veslařů na každé straně. Taková „jednotka“ se pak mohla vylodit na každém písčitém pobřeží.
Jak vznikl obchodní knórr
Tyto nákladní lodě obstarávaly většinu vikingské přepravy materiálu a zboží, lidí nebo zvířat. Protože šlo o nákladní plavidlo, byl trup uprostřed širší, hlubší a taky kratší než drakkar. Obvyklé rozměry byly pět metrů na šířku a šestnáct na délku.
Princip plavby
Vikingové vyráželi na jakékoli výpravy po vodě zpravidla ráno, protože to znamenalo příliv a dobrý vítr. Jakmile se slunce blížilo k horizontu, stočili plavbu k nejbližší pláži. Pak se utábořili, uvařili jídlo a šli spát. Tento cyklus se opakoval tak dlouho, dokud nedorazili do cíle.
Tak to tedy aspoň fungovalo za ideálních podmínek, při dobrém počasí a bez rušení. Při průzkumu nových území mohli Vikingové plout i několik dní na zcela otevřeném moři. Často se však plavili po řekách, kdy museli celou loď vytáhnout na břeh a tahat po souši. Překonávali tak hlavně vodopády a jiné rozsáhlé překážky.
Truhla, ale žádné přístřeší
Lodě myslely samozřejmě i na osobní věci jednotlivých členů posádky. Každý muž tak při veslování seděl na truhle, kde měl své osobní věci. Na druhé straně ale na lodi nebylo žádné přístřeší. Proto se v noci uchylovali na pláže a stavěli si stany. Na volném moři se pak na noc přikrývali zvířecími kožešinami.
Stravu tvořilo sušené a solené maso, případně ryby, vařit se však dalo jen na břehu. Jediným dostupným pitím byla voda, pivo nebo kyselé mléko. Tvrdý život na moři taky znamenal, že se Vikingové nikdy nevydávali na plavby během zimy. S pohybem tohoto typu vždycky počkali do jara.
Zdroje: Youtube, RMG, TheWorldTreeProject, ResearchGate
