25. dubna 1945 se nad Plzní rozhostil hluk stovek motorů, který věštil definitivní konec jedné průmyslové éry. Americké bombardéry USAAF si za svůj cíl vybraly Škodovy závody, tehdejší tepnu německé válečné mašinerie, a letiště Bory. Namísto očekávaného klidu posledních dnů války přišla na město ohnivá smršť, která v troskách zanechala tovární haly i civilní domy. Tato operace ukončila dominanci plzeňské zbrojovky v regionu.
Cíl v zaměřovači
Vzdušný prostor nad západem Čech prořízl zvuk motorů osmé letecké armády, která vyslala stovky létajících pevností B-17 k poslednímu velkému úderu. Piloti se orientovali podle železničních uzlů a rozsáhlého komplexu Škodovky, která představovala prioritní strategický uzel na mapě okupované Evropy. Jasná obloha onoho dubnového rána nabízela ideální podmínky pro vizuální zaměření, přesto se nad městem brzy vytvořila clona prachu a kouře z prvních explozí. Celá operace probíhala s chladnou precizností vojenské logistiky, která nebrala ohled na blížící se konec konfliktu.
Konec plzeňské zbrojovky
Pumy z amerických letounů drtily betonové konstrukce montážních hal a administrativních budov s nevídanou razancí. Škodovy závody, symbol českého strojírenského umu zneužitý okupanty, čelily přímým zásahům, které během pár desítek minut proměnily moderní provozy v hromady suti. Tlakové vlny vytrhávaly těžké stroje z jejich základů a požáry zachvátily sklady materiálu, což znemožnilo jakoukoliv další produkci pro potřeby wehrmachtu. Inženýři i dělníci sledovali z dálky, jak se jejich pracoviště mění v kouřící krátery, v nichž zmizelo vybavení budované po desítky let.
Statistici později vypočetli, že nálet vyřadil z provozu zhruba 70 % areálu, čímž továrna fakticky přestala existovat jako funkční celek. Zkáza zasáhla ocelárny, kovárny i laboratoře, tedy samotné jádro podniku. Americké velení považovalo tento výsledek za úspěšné završení snah o ochromení nepřátelského zásobování. Zahraniční pozorovatelé vnímali tento úder jako definitivní tečku za ambicemi německého velení udržet v chodu alespoň část zbrojní výroby v protektorátu.
Zkáza v obytných čtvrtích
Navigační odchylky a hustá protiletadlová palba způsobily, že část nákladu výbušnin dopadla mimo vyznačený perimetr továren. Čtvrti Skvrňany a Karlov pocítily ničivou sílu bomb na vlastní kůži, když se klidné ulice změnily v prachové peklo. Obyvatelé těchto částí města hledali útočiště ve sklepech a nad jejich hlavami se v ten moment hroutily stropy činžovních domů a tříštilo se sklo z tisíců oken. Chaos v ulicích znásobovaly prasklé vodovodní řády, které zaplavovaly krátery po pumách a komplikovaly práci záchranným četám.
Místní lidé vytahovali ze suti zbytky nábytku a pátrali po sousedech v rozvalinách budov, které ještě ráno stály na svých místech. Skvrňany, ležící v těsném sousedství zbrojovky, utrpěly největší rány a některé ulice po náletu prakticky zmizely z mapy Plzně. Prach z vápna a omítek dýchali všichni přítomní při pokusech zachránit alespoň nejnutnější osobní věci před šířícím se ohněm. Tato tragédie civilních čtvrtí zůstává trpkou součástí plzeňského osudu, která se odehrála jen pár dní před osvobozením.
Souběžně s útokem na průmyslové haly čelilo náletu také letiště Bory, které sloužilo jako důležitá základna pro zbývající stroje Luftwaffe. Ranveje pokryly hluboké krátery a trosky hangárů, což okamžitě paralyzovalo jakýkoliv letový provoz v oblasti. Vraky ohořelých letadel lemovaly plochu letiště jako tichá připomínka vzdušné nadvlády spojeneckých sil. Letiště se stalo nepoužitelným kusem země, což znemožnilo Němcům efektivní ústup nebo případnou leteckou obranu města před postupující americkou armádou.
Bilance jarního dopoledne
Obnova zničených provozů Škodovky trvala několik let a vyžádala si enormní úsilí tisíců lidí, kteří se odmítli smířit s koncem slavné tradice. Plzeňané si z tohoto dne odnesli zkušenost, která proměnila jejich pohled na válku i na cenu svobody, kterou přinesly jednotky, jimž velel George Patton. Ruiny se staly stavebním materiálem pro nové čtvrti, ale jizvy v architektuře města zůstávají patrné i v dnešní době. Moderní Plzeň se z tohoto úderu zotavila, přesto 25. duben 1945 figuruje v kronikách jako moment, kdy průmyslová pýcha země musela ustoupit síle zbraní.
