V roce 1966 strávil argentinský revolucionář Ernesto Che Guevara pět měsíců v utajení na území komunistického Československa. S oholenými vousy a vlasy pobýval v konspirační vile tehdejší rozvědky v obci Ládví na Benešovsku. Léčil si zde silné astma a čas trávil s východoněmeckou agentkou Tamarou Bunke.
Útěk z afrického Konga do střední Evropy
Ernesto Che Guevara přijel do Československa na přelomu února a března roku 1966. Po neúspěšném pokusu o rozpoutání revoluce v africkém Kongu se nacházel ve velmi špatném zdravotním stavu. Kvůli prošlým sovětským lékům tam téměř zemřel na silné astma a do své rodné Argentiny se z bezpečnostních důvodů bezprostředně vrátit nemohl.
Jeho útočištěm se stala patrová vila v obci Ládví jižně od Prahy. Zahraniční host zde žil pod přísným utajením. Oholil si své typické vousy i vlasy a na veřejnosti začal nosit silné dioptrické brýle.
Budova fungovala jako konspirační byt první správy ministerstva vnitra s krycím názvem Venkov. O přítomnosti revolucionáře nevěděla ani samotná československá rozvědka, jejíž objekt obýval. Utajený pobyt odhalila až v roce 1971, kdy se o celou záležitost začal zajímat kubánský vůdce Fidel Castro.
Čas strávený s agentkou Tanjou
K cestě do střední Evropy revolucionáře podle dostupných informací přesvědčila především vidina společných týdnů s jeho milenkou. Byla jí dcera německých židovských komunistických uprchlíků před Hitlerem Tamara Bunke, která používala přezdívku Tanja.
Československá tajná služba se starala o její výcvik a vybavila ji falešnou identitou s padělanými cestovními pasy. Východoněmecká agentka do Prahy poprvé přiletěla na jaře roku 1964 pod jménem Marta Iriarte. Svou takzvanou instruktáž následně absolvovala právě v konspirační vile v Ládví. Československé úřady zpočátku vůbec netušily, koho cvičí.
V pořadí šlo o třetí návštěvu Ernesta Che Guevary v komunistickém Československu. Poprvé zemi navštívil v roce 1960 s oficiální delegací, podruhé tajně na jaře roku 1965, kdy obýval hotel Solidarita v pražských Strašnicích.
Vzpomínky na nudné a šedivé město
Pět měsíců ve východní Evropě revolucionář nevnímal pozitivně. Informace o jeho pocitech pocházejí ze španělsky psané beletristické knihy Poznámky z Prahy. Její autor a bývalý argentinský velvyslanec Abel Posse vycházel ze studia Guevarových osobních zápisků.
Podle této publikace označoval Argentinec svůj tehdejší pobyt za nudný, šedivý a bez života. Hlavní město přirovnával k místnosti na potápějícím se Titaniku a tehdejší společenské zřízení nepovažoval za socialismus, nýbrž za jeho selhání.
Většinu času proto trávil za zdmi vily. Jeden z jeho tehdejších společníků Ulies Estrada později vzpomínal, že ven vycházeli velmi zřídka. Podle jeho výpovědi navštěvovali pouze restaurace nacházející se mimo hlavní město. Kromě Estrady zmiňují některé zdroje jako dalšího společníka diplomata Josého Luise Ojalva.
Odjezd s uruguayským pasem
Utajený pobyt skončil 19. července roku 1966. Ernesto Che Guevara odjel vlakem z Prahy do Vídně s uruguayským pasem vystaveným na jméno Ramón Benitez. Doprovázel ho kubánský přítel Pacho Fernández Montes de Oca, který při cestě vystupoval jako obchodník z oblasti Rio de la Plata.
Z rakouské metropole dvojice pokračovala do Ženevy a Curychu. Odtud následně odletěli přes Moskvu zpět do Havany. V zámoří začal argentinský lékař připravovat svou další expedici, tentokrát do Bolívie. Akce skončila neúspěchem, místní obyvatele pro myšlenky revoluce nezískal a v roce 1967 ho po dopadení bolivijská armáda popravila.
Vilu v Ládví vlastnil stát do roku 1978. Přesné místo utajeného pobytu se podařilo s jistotou potvrdit až na počátku roku 2010. Historik Vojenského historického ústavu Prokop Tomek tehdy nalezl v archivu operativní korespondenci mezi pražskou centrálou rozvědky a havanskou rezidenturou. Historici se do té doby domnívali, že se konspirační místo nacházelo přibližně dvacet kilometrů od Prahy směrem na Lidice. Současný majitel vily o slavném obyvateli neměl tušení, místní obyvatelé si však podle tehdejšího místostarosty Kamenice Jiřího Česala na cizince pamatovali.
