Přesně před 55 lety se na povrchu Měsíce odehrála scéna, která se zapsala do dějin kosmonautiky i sportu. Velitel mise Apollo 14 vytáhl propašovanou hlavu šestky železa, připevnil ji k odběrové tyči a odpálil dva míčky do šedé prázdnoty. Celá desetiletí svět věřil jeho tvrzení, že díky nízké gravitaci letěly „míle a míle“. Moderní analýza snímků však tuto legendu nekompromisně zbořila a ukázala realitu, která je mnohem prozaičtější.
Partyzánská akce ve skafandru
Byl pátek 6. února 1971 a posádka Apolla 14 se chystala k odletu z měsíčního povrchu, když se velitel Shepard rozhodl pro svůj velký moment. Celou akci připravoval v utajení a hlavu golfové hole značky Wilson Staff propašoval na palubu v ponožce. Až na povrchu Měsíce ji nasadil na násadu nástroje pro sběr vzorků hornin.
Podmínky pro golf byly mizerné. Skafandr A7L byl natlakovaný a neforemný, takže Shepard nemohl spojit ruce k řádnému úchopu. Musel se spokojit s jednoručním švihem, který připomínal spíše neohrabané plácnutí do písku v bunkeru než eleganci PGA Tour.
První pokus dopadl katastrofálně. „Vzal jsi víc hlíny než míčku,“ rýpl si do něj kolega z modulu a pilot Edgar Mitchell. Míček jen poskočil a zapadl do nedalekého kráteru. Shepard se ale nenechal rozhodit, srovnal se k druhému úderu a tentokrát trefil čistě. Míček zmizel v temnotě vesmíru.
Zrodila se legenda o mílích
Právě v ten okamžik zazněla věta, která formovala vnímání této události po více než půl století. Shepard se zadíval směrem, kam míček odletěl, a do vysílačky prohlásil: „Míle a míle a míle.“ Všichni mu to věřili.
Logika byla na jeho straně. Měsíc má šestinovou gravitaci oproti Zemi a chybí zde atmosféra, která by míček brzdila. Teoreticky by i průměrný amatér mohl na Měsíci odpálit míček na vzdálenost několika kilometrů, pokud by mu nevadil skafandr. Shepardova slova se stala faktem a nikdo je dlouhé roky nezpochybňoval.
Forenzní analýza zkazila radost
Realita však dohonila legendu o mnoho let později. Britský specialista na digitální restaurování obrazu Andy Saunders se rozhodl, že Shepardův odpal prověří s využitím nejmodernějších technologií. Použil snímky z družice LRO (Lunar Reconnaissance Orbiter) a vylepšené záběry z původní 16mm kamery, která přistání natáčela.
Výsledek jeho pátrání byl pro fanoušky „kosmického golfu“ studenou sprchou. Saundersovi se podařilo oba míčky na povrchu Měsíce lokalizovat. První, ten zpackaný, leží ve vzdálenosti pouhých 22 metrů od místa odpalu.
Druhý míček, onen legendární rekordman, dopadl o něco dál, ale o mílích si může nechat jen zdát. Leží v prachu přesně 37 metrů od lunárního modulu. Pro představu, to je vzdálenost, kterou na Zemi zvládne i velmi špatný pat.
„Nyní můžeme poměrně přesně určit, že míček číslo jedna urazil 24 yardů a míček číslo dvě 40 yardů,“ uvedl Saunders pro USGA. I přes toto zjištění však před výkonem astronauta smeká. Trefit v tlustých rukavicích a přetlakovaném obleku malý míček „na slepo“ je podle něj stále úctyhodný výkon.
Skutečný vítěz lunární olympiády
Celý příběh má ještě jednu, méně známou pointu. Zatímco svět oslavoval Sheparda jako prvního golfistu ve vesmíru, jeho parťák Edgar Mitchell v tichosti vyhrál první lunární olympiádu.
Mitchell totiž bezprostředně po golfové vložce popadl tyč od experimentu se solárním větrem a hodil ji jako oštěp. Saundersova analýza ukázala, že tato tyč dopadla do stejného kráteru jako první Shepardův míček, ale o kousek dál.
Pokud bychom tedy hledali skutečného rekordmana v doletu lidskou rukou odpáleného (či hozeného) předmětu na Měsíci během mise Apollo 14, nebyl to golfový míček. I tak ale Shepardova improvizovaná hůl, která je dnes vystavena v muzeu USGA v New Jersey, zůstává jedním z nejlidštějších artefaktů, které jsme tam nahoře zanechali.
👉🏻 Další články na téma vesmír.
