Běžné srpnové úterý roku 1896 se na exotickém Zanzibaru proměnilo v dějiště nejkratšího válečného konfliktu v historii. Sultán Khalid bin Barghaš zariskoval a po náhlém úmrtí svého předchůdce svévolně obsadil uvolněný trůn. Vzdor proti mocné britské koruně ho ale stál palác i veškerou moc. Zničující bitva o kontrolu nad ostrovem trvala pouhých osmatřicet minut.
Ztráta britské přízně
Koncem devatenáctého století fungoval africký ostrov pod přísným dohledem. Evropští diplomaté vyžadovali od místních panovníků naprostou poslušnost a trvali na plnění svých požadavků. Dosavadní vládce Hamad bin Thuwaini s nimi úzce spolupracoval a udržoval klidné vztahy. Jeho nečekané srpnové úmrtí ale zaběhnuté pořádky narušilo. Na uvolněné místo se okamžitě usadil jeho sebevědomý bratranec a britského favorita na trůn naprosto ignoroval.
Přípravy na ozbrojený střet
Britský zástupce Basil Cave poslal novému vládci jasnou písemnou výzvu k vyklizení rezidence. Barghaš dopis smetl ze stolu a začal bleskově zbrojit. Do okolí honosného sídla svolal téměř tři tisíce stoupenců z řad osobní gardy a sluhů. Na obranu připravili muškety a několik darovaných starožitných děl ze sedmnáctého století. V přístavu hlídkovala dřevěná šalupa a celou obranu řídil kapitán Saleh.
Nový panovník vůbec nepočítal s tím, že by evropští úředníci přešli od slov k reálným činům. Zkusil dokonce požádat o uznání amerického konzula. Neuspěl a diplomaté v Londýně mezitím schválili použití síly.
Ostrá námořní palba
Odpověď královského námořnictva na sebe nenechala dlouho čekat. Před palácem brzy kotvilo pět moderních křižníků s namířenými hlavněmi. Ostrovní ulice začaly hlídat stovky najatých vojáků a britské rodiny našly bezpečí na palubě jedné z lodí. Admirál Harry Rawson stanovil nekompromisní lhůtu k odevzdání zbraní na devátou hodinu ranní sedmadvacátého srpna. Přesně dvě minuty po vypršení ultimáta se ozvala ohlušující střelba. Těžká děla systematicky likvidovala veškeré obranné postavení obránců.
Trosky a rychlý úprk
Palác se po zásazích velmi rychle vzňal a za chvíli připomínal ohnivé peklo. Dřevěná zanzibarská loď sice zkusila opětovat palbu na hlavní křižník, ale brzy šla po přesných střelách ke dnu. Kapitulace zdecimovaných obránců přišla za necelou třičtvrtěhodinu.
V troskách zůstalo pět set raněných a mrtvých mužů a zničeno bylo celé dělostřelectvo. Na straně útočníků si boj vyžádal jedno lehké zranění. Poražený muž utekl z hořícího sídla hned v úvodu střelby a zanechal své stoupence na pospas vlastnímu osudu.
Dlouhá léta ve vyhnanství
Zničená rezidence a prohraná bitva znamenaly konec veškerých vládních ambicí. Bývalý vládce našel dočasný úkryt na německém konzulátu a začátkem října ho námořníci tajně propašovali na africkou pevninu. Definitivní tečku za jeho svobodným životem udělala až první světová válka a následné zatčení britskými silami.
Střídal nucené pobyty na ostrově Svatá Helena a Seychelách a na svobodu se dostal až v roce 1922 díky přímluvě Winstona Churchilla. Dožil v keňské Mombase, kde ve věku třiapadesáti let zemřel.
