Osud Violet Constance Jessop působí spíše jako hollywoodský scénář než skutečná událost z počátku 20. století. Během své kariéry nastoupila do služby na tři nejznámější zaoceánské parníky své doby a na každém z nich zažila těžkou námořní havárii. Veřejnost si její jméno dodnes spojuje především s dramatickým nočním útěkem z potápějícího se Titanicu.
Boj o život hned v raném dětství
Narodila se na podzim roku 1887. Vyrůstala v rodině irských emigrantů a otec se živil chovem ovcí. Jako nejstarší z devíti dětí musela velmi brzy převzít každodenní péči o své mladší sourozence. Hned v prvních letech života navíc onemocněla vážnou formou tuberkulózy a ošetřující lékaři jí tehdy nedávali velkou naději na přežití. Smrtelnou diagnózu nakonec zdárně překonala a plně se uzdravila. Tři její sourozenci podobné štěstí neměli a zemřeli ve velmi útlém věku.
Otec později nečekaně skonal na komplikace po chirurgickém zákroku a zoufalá rodina se musela přestěhovat do Velké Británie. Matka začala pracovat na zaoceánských lodích u společnosti Royal Mail Line a dcera zatím nastoupila do klášterní školy v Londýně. Matčino zdraví se po nějakém čase znatelně zhoršilo, rodina naléhavě potřebovala peníze a mladá dívka proto musela opustit studium. Rozhodla se následovat matčinu profesní dráhu a zkusila štěstí u zavedených lodních společností.
Útěk před chudobou k lodní společnosti
První pohovory u rejdařů dopadly pro mladou ženu špatně, protože ji vedení firem odmítalo přijmout s odůvodněním přílišné atraktivity. Na další setkání si proto raději oblékla to nejobyčejnější oblečení a snažila se působit maximálně nenápadně, což nakonec slavilo úspěch. Její kroky následně vedly k White Star Line, kde dostala místo na lince přes severní Atlantik. Ostatní zaměstnanci se této trase obloukem vyhýbali kvůli zrádnému počasí a velmi náročným cestujícím.
Kariéra u nové firmy odstartovala na tehdy největší civilní lodi světa RMS Olympic, která se hned na podzim roku 1911 srazila u ostrova Wight s britským křižníkem. K žádným ztrátám na životech tehdy nedošlo. Poškozená loď se dokázala bezpečně vrátit do přístavu. Na jaře následujícího roku ji přátelé přesvědčili k přestupu na zbrusu novou chloubu společnosti, kterou byl věhlasný Titanic. Parník nedlouho po vyplutí narazil do ledovce a Jessop se zachránila ve člunu číslo šestnáct s cizím dítětem v náručí.
Havárie slavných parníků a válečné vřavy
Za první světové války si udělala zdravotnický kurz u Červeného kříže a nastoupila jako ošetřovatelka na HMHS Britannic. Koncem listopadu 1916 najel parník v Egejském moři na německou minu a začal rychle klesat ke dnu. Během chaotické evakuace vtáhl lodní šroub spuštěné čluny pod hladinu a nemilosrdně je rozdrtil. Sestřička musela na poslední chvíli vyskočit do vody a utrpěla vážnou frakturu lebky, kterou naštěstí i přes veškeré komplikace úspěšně přežila.
Přes všechny prožité katastrofy nezanevřela na moře a u různých lodních společností strávila plných dvaačtyřicet let. Kariéru definitivně ukončila koncem roku 1950, kdy se rozhodla usadit v malém domku v britském hrabství Suffolk. Zbytek života trávila v poklidu daleko od rušných přístavů a věnovala se sepisování svých vlastních pamětí. Její nezdolná vytrvalost a schopnost poprat se s nepřízní osudu vzbuzuje dodnes upřímný obdiv u mnoha historiků i běžných lidí.
Poklidné stáří na anglickém venkově
Stáří prožila v tichosti obklopena vzpomínkami na dobu největší slávy luxusních zaoceánských parníků. Žena s pověstí naprosto nepotopitelné legendy se dožila úctyhodného věku a zemřela začátkem května 1971 na srdeční selhání. Bylo jí 83 let. Její ostatky odpočívají na hřbitově ve vesnici Hartest, kam dodnes občas zavítají fanoušci námořní historie. Příběh jedné neobyčejné stewardky tak dál žije vlastním životem a neustále připomíná křehkost lidského bytí tváří v tvář přírodním živlům.
