Byl druhorozený, jemný a hudbu měl radši než válku. Na trůn se vůbec nechystal. A přesto vládl celé říši. Císař Karel VI. zemřel 20. října 1740 a zapsal se do dějin jako poslední mužský Habsburk, který usedl na trůn. A hlavně jako otec Marie Terezie.
Z princátka náhradníkem za bratra
Karel se narodil 1. října 1685 jako druhý syn císaře Leopolda I. Všichni tehdy slavili především prvorozeného Josefa. Ten měl zachránit rod před vymřením. Karel byl v očích dvora spíš do počtu.
Byl jiný než bratr. Jemný, tichý, nenápadný. Miloval hudbu, obrazy, knihy a mluvil sedmi jazyky. Jen česky zvládl sotva pár vět. Zatímco Josef byl voják tělem i duší, Karel se učil hlavně o kultuře. Jenže pak zasáhl osud.
Když v roce 1700 zemřel španělský král bez dědice, měl ho nahradit právě Karel. Jenže Francie měla jiný plán a prosadila svého kandidáta. Výsledkem byla velká válka o španělské dědictví, která se táhla víc než deset let. A mladý Karel se v ní najednou ocitl jako jeden z hlavních hráčů.
Císařem proti všem předpokladům
V roce 1711 zemřel Karlův bratr Josef. Stalo se tak nečekaně, na neštovice. A najednou tu byl nový dědic. Karel VI. se stal císařem, českým i uherským králem. Na Španělsko ale musel zapomenout, to připadlo Francouzům. Zůstalo mu jen pár území jako Neapol, Milánsko nebo dnešní Belgie.
Jako panovník neměl jednoduchou pozici. Monarchie se rozpadala, války střídaly války. Ale díky silné armádě a šikovným vojevůdcům se mu podařilo zatlačit Osmany z Uher a začít s reformami. Zlepšil správu, soudy i hospodářství, budoval silnice a podporoval umění. Hrál na několik nástrojů a skládal hudbu. Byl to císař s duší umělce.
V roce 1723 se konečně vydal do Prahy na korunovaci českým králem. Jelo s ním přes dva tisíce lidí. Všude, kudy projížděli, se slavilo. V Praze na něj čekaly lampy podél celé Královské cesty a slavnostní melodrama od skladatele Zelenky. Císař tu zůstal celé léto, pak se vrátil do oblíbeného Znojma na oslavu narozenin své manželky.
Tragédie na lovu a konec jedné éry
Karlovu vládu poznamenala jedna osobní tragédie, o které se mluví dodnes. Při honu v Brandýse nad Labem v roce 1732 nešťastnou náhodou zastřelil knížete Adama Františka ze Schwarzenbergu. Císař špatně viděl na dálku, mířil na jelena, ale trefil člověka. Průvodci na zámcích dnes dodávají, že to možná nebyla až taková náhoda.
Přes všechny starosti Karel stále doufal, že bude mít syna. Se svou krásnou a vzdělanou manželkou Alžbětou Kristýnou měl tři dcery. Syn Leopold Jan sice přišel na svět, ale zemřel jako nemluvně. A tak v roce 1713 vznikla slavná Pragmatická sankce. Šlo o dokument, který říkal, že trůn může dědit i žena. Císař tím připravil půdu pro svou nejstarší dceru Marii Terezii.
Zemřel 20. října 1740. Podle všeho mělo jít o otravu z hub. A právě tehdy se začal psát další příběh. Marie Terezie nastoupila na trůn a vláda mužských Habsburků skončila. Karel VI. se tak do historie nezapsal jako válečník, ale jako muž, který své dceři vydláždil cestu k jedné z největších vlád v dějinách.
Zdroj: ČeskýKrálovskýInstitut, Deník, StoPlusJednička
_-_Portr%C3%A4t_Kaiser_Karl_VI.jpg){kind=link}