Reklama
FaktOsvětim, Polsko, před 82 lety20. století

Esesáci je bili a oni zpívali československou hymnu i Hatikvu. Za jedinou noc v roce 1944 zemřelo 3792 lidí

Petr Vysloužil4 min čtení
Osvětim - příjezdová cesta, FOTO: Bundesarchiv, B 285 Bild-04413 / Stanislaw Mucha / CC-BY-SA 3.0, Public domain, via Wikimedia Commons
Osvětim - příjezdová cesta, FOTO: Bundesarchiv, B 285 Bild-04413 / Stanislaw Mucha / CC-BY-SA 3.0, Public domain, via Wikimedia Commons

V noci z 8. na 9. března 1944 zavraždili nacisté ve vyhlazovacím táboře Osvětim-Březinka 3792 mužů, žen a dětí z terezínského rodinného tábora. Šlo o největší hromadnou vraždu československých občanů v dějinách a oběti šly podle svědků do plynových komor se zpěvem československé hymny a židovské písně Hatikva. Předtím v táboře prožili půl roku v odlišných podmínkách bez vstupní selekce a s vlastním dětským blokem.

Reklama

Tábor BIIb bez vstupní selekce

V září 1943 vypravili nacisté z Terezína dva transporty do Osvětimi-Březinky v okupovaném Polsku. Ve vagonech pro dobytek jelo 5007 lidí včetně více než 250 dětí do patnácti let, naprostá většina z českých zemí a jen menší část z Německa, Rakouska a Nizozemska.

Na rampě je čekalo překvapení. Obvykle důstojníci SS vybrali na práci nejvýš čtvrtinu transportu a zbytek, včetně starých lidí a dětí, poslali rovnou do plynových komor. Tentokrát selekce neproběhla. Vězni si směli nechat zavazadla, nikdo jim neoholil hlavy a rodiny zůstaly pohromadě ve zvláštním úseku BIIb, známém jako rodinný tábor.

Nechodili na práci mimo tábor a děti trávily den ve vlastním bloku, kde se učily a hrály divadlo. Přeživší Louise Hermannová po válce vzpomínala, že Němci k nim občas chodili na kontrolu, líbilo se jim tam a děti měli prý rádi, přesto je pak nechali všechny zabít. Ani mírnější režim totiž neznamenal bezpečí, lidé žili na zabláceném pruhu za elektrickým plotem, trpěli hladem i nemocemi a úmrtnost byla stejná jako jinde v Osvětimi.

Šestiměsíční karanténa s rozsudkem smrti

Proč nacisté rodinný tábor zřídili, historici spolehlivě nedoložili. Podle jedné teorie měl sloužit propagandě jako zástěrka holokaustu, jiné úvahy zmiňují snahu uklidnit obyvatele Terezína korespondenčními lístky nebo předejít povstání v ghettu.

Starší osvětimští vězni brzy zjistili, že zářijové transporty mají v dokumentech šestiměsíční karanténu s poznámkou Sonderbehandlung, tedy zvláštní zacházení, což znamenalo zabití bez soudu. Počátkem března 1944 tábor osobně zkontroloval Adolf Eichmann a krátce nato nařídil likvidaci zářijové skupiny cyklonem B.

Mezi oběťmi byla i Kitty Schwarzová z Boskovic. Z Terezína odjela 6. září 1943 bez otce a mladší sestry Lizzy, kteří v ghettu podle historika Jaroslava Bránského nevěděli, co se s ní stalo. Sestra později přežila jiný transport do Osvětimi, po válce se vrátila domů a na boskovickém hřbitově nechala zřídit symbolický hrob s pamětní deskou.

Zmařený pokus o povstání

Zpráva o chystané likvidaci pronikla k táborovému odboji i k vězňům ze zvláštního komanda nuceného pracovat v krematoriích. Ti vzkázali vězni z Cách Fredymu Hirschovi, který v rodinném táboře působil jako kápo a prosadil dětský blok, že jsou připraveni postavit se esesákům společně s československými vězni.

Němci ale lidi klamali přesunem do jiného pracovního tábora a 7. března převedli 3791 vězňů do karanténního bloku. Členové komanda krok ihned prokoukli, a proto Hirsche vyhledal písař Rudolf Vrba, který o měsíc později z Osvětimi uprchl. V poválečném svědectví Vrba vysvětlil, že vězni z rodinného tábora byli v lepší tělesné i morální kondici než ostatní, a skýtali tak naději na organizovaný odpor.

Komando v krematoriích však čekalo na signál z rodinného tábora. Ráno 8. března předal Vrba Hirschovi jasný důkaz o chystané akci a Hirsch podle svědectví zemřel ještě týž den, nejspíš vlastní rukou. Členové komanda včetně kronikáře Salmena Gradowského v noci marně čekali na znamení ke vzpouře, sami si ale začít netroufli.

Zpěv hymny cestou do plynových komor

V noci z 8. na 9. března 1944 převezly nákladní vozy 3792 mužů, žen a dětí k plynovým komorám. Když lidé pochopili, co je čeká, ozval se podle svědectví člena komanda Filipa Müllera jeden hlas a postupně se přidali ostatní. Svlékárnou zazněla československá hymna, po ní židovská píseň Hatikva a podle dalších svědků i Internacionála. Esesáci přitom vězně bili.

Rodinný tábor tou nocí nezanikl, už v prosinci 1943 totiž z Terezína dorazily dva další transporty s více než pěti tisíci lidmi a další následovaly v květnu 1944. Dohromady sekcí BIIb prošlo asi 17 500 vězňů, konce války se ale dočkalo pouhých 1294.

Desítky let mlčení

Za komunismu se o rodinném táboře veřejně skoro nemluvilo a historik Michal Frankl v roce 2004 upozornil, že osud českých Židů z Osvětimi společnost neřadí k pronásledování Čechů. Teprve v roce 2017 zařadila Poslanecká sněmovna z iniciativy poslance Robina Böhnische devátý březen mezi významné dny České republiky.

Reklama
Zdroj informací: autorské zpracování redakce Kroniqa.cz na základě veřejně dostupných informací z médií (denik, plus.rozhlas, studiagenocid).
Sdílet
Přidat na Seznam.cz
AutorPetr Vysloužil

Jsem publicista se zájmem o film, kulturu a společenské dějiny. Sleduji, jak se minulost promítá do současnosti i do popkultury. Ve svých textech propojuji ověřená fakta s příběhy, které dávají dějinám lidský rozměr a přibližují je dnešnímu čtenáři. Na volné…

Další články autora (446)

Další z rubriky 20. století

Celá rubrika
1945VyřešenoKrál padělatelů Vojtěch Hrdina. Zaměřil se na bankovky i slavné známky, řemeslu naučil i syna1901VyřešenoKdysi krásná Blanche Monnier strávila v zamčeném podkroví a v naprosté tmě pětadvacet. Držela ji tam vlastní matka let1992FaktFarmář hledal na poli ztracené kladivo a narazil na římský poklad. Za nález dostal odměnu přes 100 milionů korun1942VyřešenoAntonina Makarova unikala přes třicet let. Tonku s kulometem prozradil dotazník bratra
Reklama