Král padělatelů Vojtěch Hrdina. Zaměřil se na bankovky i slavné známky, řemeslu naučil i syna

Od roku 1931 vysedával majitel smíchovského grafického závodu pravidelně v pražské restauraci Na Růžku s okresním inspektorem, který měl na starosti boj proti padělatelům platidel. Sám Vojtěch Hrdina v těch letech v dílně vyráběl padělky bankovek i vzácných poštovních známek skoro k nerozeznání od pravých a do řemesla zasvětil také svého syna Jaroslava Hrdinu. Když ho za protektorátu dopadli, snažil se vinu svést na zesnulého známého z policie a později předstíral duševní chorobu. Nakonec ho soud po válce poslal na patnáct let do těžkého žaláře.
Vodotisk pod přímým světlem
Co přesně Vojtěch Hrdina dělal za první republiky, zůstává zčásti nejasné, připisuje se mu však už padělání rakousko-uherských dvacetikorun ještě za dob monarchie. K falšování nepřistupoval jen jako ke zdroji obživy, bral ho především jako zkoušku vlastních schopností a svá díla měl natolik rád, že se jich jen těžko vzdával. Na pražském Smíchově provozoval grafický závod vybavený technologiemi pro výrobu padělků, odkud kromě bankovek a poštovních známek vycházela také po*nografie, a řemeslu naučil i svého syna Jaroslava Hrdinu, ten však otcových kvalit nikdy nedosáhl.
Nejtěžším oříškem při napodobování bankovek býval vodotisk, který padělatelé prosvítili silným světlem, obraz překopírovali a přesně vyleptali do měděné desky. Hlavní kresbu pak přenesli na další desku a bankovku tiskli postupně po vrstvách.
Stejnou pečlivost věnoval Hrdina poštovním známkám, které nabízely vysoký zisk. Za jeho nejslavnější práci platí aršík Kde domov můj vydaný v roce 1934. Falešné archy šly rychle na odbyt, protože známky tehdy patřily k nedostatkovému zboží a padesát sérií se v inzerátu nabízelo za šestnáct tisíc korun.
Schůzky s inspektorem v Praze 5
Dlouhá léta působil Hrdina na Smíchově jako ctihodný občan s čistým trestním rejstříkem. Od roku 1931 se přitom pravidelně scházel v restauraci Na Růžku s Aloisem Křížkem, který od roku 1922 pracoval jako okresní inspektor v Ústředně pro padělání platidel. Policie ani samotný Křížek o Hrdinově vedlejší činnosti pravděpodobně nevěděli. Nic nenaznačuje, že by inspektor kamaráda kryl nebo mu pomáhal, Hrdina však tohoto přátelství později zneužil.
Klec spadla až v roce 1940, kdy ho vyšetřovali pro podezření z padělání oděvních lístků a benzinových poukazů. Za tento čin ho soud poslal na čtyři roky do káznice, trest si odpykával v Budyšíně. Souběžně se ale rozběhlo další vyšetřování kvůli falešným penězům, mezi nimi i britským librám, a padělaným známkám.
Hrdé přiznání u výslechu
Když na něj detektivové udeřili, Vojtěch Hrdina vůbec nezapíral. Na otázky odpovídal ochotně a skoro s hrdostí. Přiznal výrobu 2 500 sérií takzvaných střihaných Hradčan v hodnotě deseti, dvaceti a padesáti haléřů, stovek aršíků Kde domov můj i falešných jednolibrových bankovek. Také jeho syn se doznal k tomu, že zhotovil štoček pro přetisk známek Böhmen und Mähren.
Jakmile ale došlo na odpovědnost, pokusil se starší z Hrdinů vinu shodit na zesnulého kamaráda Aloise Křížka, který se už nemohl bránit. Tento plán ztroskotal, mimo jiné proto, že začali vypovídat další zadržení. Hrdina si proto vymyslel fiktivního židovského překupníka, a nakonec přešel k předstírání duševního onemocnění. Počínal si zřejmě obratně, protože po celou válku za padělání peněz a známek odsouzen nebyl.
Patnáct let žaláře po osvobození
V květnu 1945 ho propustili z vazby, na svobodě se ale téměř neohřál. Okamžitě stanul znovu před soudem za zfalšování nejméně 650 jednolibrových bankovek, 400 československých desetikorun a velkého množství známek. Soud mu nejprve vyměřil šest let těžkého žaláře, státní zástupce se však odvolal a trest se zpřísnil na patnáct let.
Za protektorátu skončil ve vězení i mladší z Hrdinů za padělání odběrních poukázek na benzin a přetisky protektorátních korun, podařilo se mu ale uprchnout a do konce války se skrýval. Po válce dostal syn padělatele za padělání pasů pro válečné utečence statut protifašistického bojovníka a hrdiny, takže jméno Hrdina mu nakonec úředně sedlo, i když se o něj úřady v padesátých letech znovu zajímaly kvůli podezření z padělání peněz.
Slyšel(a) jste o meziválečném padělateli Vojtěchu Hrdinovi už dříve?
Výsledky uvidíte po hlasování. Hlasovat jde jednou.
Proč zrovna takhle? Napište to do diskuze →Jsem publicistka, která už víc než dvacet let píše o lidech, místech a věcech, které stojí za řeč. Fascinují mě příběhy osobností, co něco vydržely a neztratily nadhled. Ráda hledám to, co se skrývá pod pozlátkem slávy i v obyčejných…
Další články autora (45)


