V září roku 2002 zastavili falešní policisté na pražské Evropské třídě dodávku bezpečnostní agentury převážející hotovost. Během několika minut z ní zmizelo přes 150 milionů korun. Policie z činu s odstupem let obvinila muže spojované s Berdychovým gangem a také dispečera samotné agentury, který se ukrýval ve Venezuele. Po letech soudních procesů však odešli všichni s osvobozujícím rozsudkem a jeden z obžalovaných následně zažaloval stát o odškodné za nespravedlivé stíhání ve vazbě.
Zastavení pod hrozbou odpálení nálože
V pondělí 16. září 2002 krátce před půl desátou dopoledne vyjel opancéřovaný vůz bezpečnostní agentury Group 4 Securitas od pobočky banky Citibank, která sídlila na Evropské třídě v Praze 6. Trasu zaměstnanci agentury absolvovali pravidelně, během rána vždy vyzvedávali hotovost na několika různých místech.
Po ujetí několika desítek metrů od banky si posádka všimla bílého osobního vozu Škoda Felicia, který byl opatřený nápisem Policie. Vedle auta stáli dva muži oblečení do uniforem a třetí muž seděl uvnitř vozu za volantem. Falešný policista použil zastavovací terčík a řidič dodávky vozidlo odstavil ke kraji vozovky.
Falešní policisté k dodávce přiskočili a namířili na čelní sklo samopaly. Podle zjištění z policejního vyšetřování následně přiložili na přední sklo auta předmět, který svým vzhledem připomínal výbušninu. Na kus papíru napsali vzkaz s textem „Máme výbušninu, vypadněte“ a ukázali ho posádce. Současně pohrozili, že pokud je pracovníci agentury nepustí dovnitř, výbušninu odpálí.
Vůz byl sice chráněn pancéřováním, ale případná exploze by ho pravděpodobně vážně poškodila. Posádka se vzdala a dveře vozu otevřela. Lupiči strážce vzápětí svázali a zavřeli je do nákladového prostoru dodávky.
Podle zjištění kriminalistů, která zveřejnili o několik let později, se pachatelé na akci pečlivě a dlouhodobě připravovali. Obstarali si vyřazený obrněný vůz totožného typu od stejné bezpečnostní agentury a trénovali na něm co nejrychlejší vniknutí do nákladového prostoru. Měli dopředu připravená úniková vozidla, masky na obličeje, zbraně i kompletní policejní výstroj, jejíž používání při přepadávání bylo na začátku tisíciletí typickým rukopisem zločinců z takzvaného Berdychova gangu.
Přesun peněz u rybníka Jiviny
Z místa přepadení odjela podle informací od svědků kolona tří vozidel, která směřovala k ruzyňskému letišti. Tvořila ji bílá felicia s policejním označením, ukradená opancéřovaná dodávka s hotovostí a červený osobní automobil značky Honda Civic.
Zhruba o tři až pět kilometrů dále, v blízkosti rybníka Jiviny na samotném okraji Prahy, kolona zastavila. Pachatelé na tomto odlehlém místě rychle přemístili bezpečnostní schránky a kufry s penězi ze zadní části dodávky do dalšího připraveného vozu, kterým byl tentokrát černý osobní automobil Volkswagen Golf.
Svázané zaměstnance bezpečnostní agentury nechali lupiči zamčené uvnitř opuštěné dodávky a z místa ihned odjeli. Policie auto objevila velmi brzy po loupeži a nezraněnou posádku vysvobodila ven. Z nákladového prostoru dodávky zmizela hotovost, která podle různých pramenů představovala částku 153 až 154 milionů korun. Lupiči v černém volkswagenu ujeli ještě několik desítek kilometrů směrem na Karlovy Vary. Vozidlo následně odstavili u obce Nenačovice nedaleko Berouna a zapálili ho. Kriminalisté na místě našli už jen ohořelé torzo auta a vyprázdněné bezpečnostní kufry.
Zadržení v zahraničí a soudní procesy
Vyšetřování zpočátku nepřineslo žádné konkrétní výsledky. Výslechy přepadené posádky ani tipy z prostředí pražského podsvětí policii k pachatelům nedovedly a případ byl v roce 2007 odložen. Zásadní obrat nastal až o tři roky později. V roce 2010 policisté případ znovu otevřeli a obvinili z něj tehdejší členy Berdychova gangu, z nichž někteří si již odpykávali tresty odnětí svobody za jinou násilnou trestnou činnost.
Do hledáčku vyšetřovatelů se tehdy dostal také Antonín S., který v době loupeže pracoval u přepadené bezpečnostní agentury jako operátor a dispečer. Policie měla podezření, že po činu výrazně zbohatl a následně odcestoval z České republiky do zahraničí.
Pan S. se několik let skrýval v Latinské Americe. Policie ho následně vypátrala ve Venezuele, odkud byl převezen zpět do České republiky, kde strávil celkem tři roky ve vyšetřovací vazbě. Obvodní soud ho původně nepravomocně odsoudil k devíti letům odnětí svobody. Odvolací soud však tento rozsudek zrušil a pro nedostatek jednoznačných důkazů jej pravomocně osvobodil.
Stejný závěr měly i procesy s dalšími obžalovanými. Tomáš P., Maroš Š. a František H., kterého policie zadržela v Karibiku, odešli od soudu jako nevinní. Pátý obžalovaný z případu, Jan Z., spáchal ve vězení sebevraždu. V říjnu roku 2014 se státní zástupce proti osvobozujícímu rozsudku nad panem S.již neodvolal.
Žaloba o bezmála tři miliony
Antonín S. následně podal na stát žalobu. Za nemajetkovou újmu, kterou mu měly způsobit tři roky strávené ve vazbě, požadoval odškodné ve výši dva miliony a devět set tisíc korun. Zástupci státu vyplacení takto vysoké částky odmítli a argumentovali tím, že pan S. podal svou žalobu pozdě. Jeho advokát označil postoj úřadů za nemorální. Argumentoval tím, že podání žaloby se zdrželo především vinou Ministerstva spravedlnosti, které opakovaně vyžadovalo doložení dalších listin a podkladů.
Obvodní soud pro Prahu 2 vynesl v říjnu roku 2018 rozhodnutí, ve kterém dal za pravdu zástupcům státu. Soudkyně konstatovala, že samotný nárok pana S. na odškodnění nezpochybňuje, avšak žaloba byla skutečně podána až po uplynutí zákonné lhůty. Nárok na odškodné byl tudíž označen za promlčený a soud vyplacení peněz zamítl. Uloupená částka převyšující 150 milionů korun nebyla nikdy objevena a případ dodávky z Evropské třídy zůstal nevyřešen.
