V dubnu 1999 paralyzoval třiatřicetiletý muž chod městského úřadu na Svitavsku. V ruce svíral ruský obranný granát, u kterého vytáhl transportní pojistku. Na místě zasahovala krajská zásahová jednotka i speciálně vycvičení policejní vyjednavači. Teprve po čtrnácti hodinách rozhovorů vyšla najevo skutečnost o samotné zbrani.
Byla středa odpoledne na začátku dubna roku 1999. Operační důstojník v Hradci Králové přijal informaci o kritické situaci v jednom z měst na Svitavsku. Na chodbě místního městského úřadu se usadil třiatřicetiletý Pavel M. Do křesla usedl s ruským obranným granátem v ruce a policistům oznámil úmysl sáhnout si na život odpálením nálože přímo v budově.
Ruský obranný granát F1
Budova úřadu musela být okamžitě evakuována. Na místo vyrazila krajská výjezdová skupina, zásahová jednotka z Hradce Králové i policejní pyrotechnik. Ten zbraň vizuálně identifikoval jako obranný granát typu F1. Výbušnina tohoto druhu má podle odborníků ničivější účinky než útočné varianty, protože tlaková vlna a střepiny spolehlivě zasahují okruh až do vzdálenosti dvou set metrů.
Pavel M. tvrdil, že zbraň získal od sovětských vojáků při jejich odchodu z Československa. V průběhu odpoledne z granátu vytáhl transportní závlačku. Bezpečnost odjištěného granátu tak závisela pouze na síle sevření jeho dlaně. Pokud by ji uvolnil, do tří sekund by následoval výbuch. Kvůli tomuto riziku musel krajský policejní ředitel zavrhnout rychlý silový zákrok.
Čtrnáct hodin rozhovorů
Do akce se zapojili tři policejní vyjednavači. Situace se vymykala běžným případům, protože ozbrojený muž neměl žádné konkrétní požadavky na peníze ani ústupky. Podle policejních záznamů si chtěl především povídat. Jako motiv svého jednání uváděl nespokojenost s poměry ve společnosti, kritizoval aroganci úřadů, ničení přírody nebo bombardování Jugoslávie.
Nezaměstnaný rozvedený otec sedmileté dcery byl v obci známý jako podivín. Kvůli jeho stížnostem mu místní přezdívali „lidská práva“. Policie ho už v minulosti vyšetřovala a soud mu uložil podmíněný trest za napadení veřejného činitele.
S vyjednavači komunikoval ochotně. Podle policejního archivu jednoho z nich oslovil: „Vy se mi líbíte. A vy jste takový pán za bukem, pozorujete mě a analyzujete. Asi nějaký vyjednavač.“ Incident trval celou noc. Až k ránu muž naznačil ochotu dohodnout se a zbraň vydat.
Chybějící náplň a soudní dohra
Po čtrnácti hodinách Pavel M. závlačku vrátil zpět, granát policistům odevzdal a nechal se zatknout. Teprve po rozebrání zbraně pyrotechnici zjistili, že granát neměl funkční výbušnou náplň. Tuto skutečnost nebylo možné pohledem zvenčí rozeznat a policisté na místě museli po celou dobu předpokládat, že hrozba výbuchu je reálná.
Muž následně čelil trestnímu stíhání. Během vyšetřování ho prohlédli znalci z oboru psychiatrie, kteří u něj konstatovali poruchu osobnosti. Z právního hlediska však tato diagnóza nebyla důvodem ke zbavení trestní odpovědnosti. Soud ho poslal na čtyři a půl roku do vězení.
Smrt ve vězeňské nemocnici
Pavel M. nastoupil k výkonu trestu, ale odmítal dodržovat část vězeňského řádu. Na protest proti svému věznění zahájil hladovku. Pokusil se také získat prezidentskou milost, jeho žádosti však nebylo vyhověno.
Zemřel v dubnu 2002. Tři roky a jeden týden po obsazení svitavského úřadu podlehl ve vězeňské nemocnici na pražském Pankráci zdravotním následkům své dlouhé hladovky.
